Bechyňskou Duhu stavělo 400 dělníků dva roky. Po unikátním mostě jezdí vlaky i automobily

Železnice původně končila ve stanici Bechyně zastávka na levém břehu Lužnice. Odtud museli cestující dojít pěšky, nebo dojet na povozech přes Zářečí do Bechyně. Takovýto stav vydržel až do dvacátých let 20. století.

Přivedení dráhy přímo do lázeňského města vyřešila až stavba obloukového železobetonového mostu přes hluboké údolí řeky Lužnice. Projekt zhotovil inženýr Dr. Eduard Viktora. Most stavěla v letech 1926 až 1928 firma Hlava a Dr. Kratochvíl. Stavebníkem byla okresní správní komise.

Na železobetonovou konstrukci používali dělníci písek z Lužnice a štěrk z blízkého kamenolomu Čermák. Na místě pracovalo 400 dělníků. Zároveň se stavělo nové nádraží, které bylo dokončeno v roce 1929, a protahovaly se koleje od mostu do města.

Slavnostní otevření bechyňského mostu se konalo u příležitosti desátého výročí vzniku Československé republiky, proto se mu říkalo Jubilejní. Dnes je most známý spíše pod názvem Duha. 

Unikátní most sloužil od svého otevření nejen železniční dopravě, ale také silniční. Vede po něm silnice č. 122 a železniční trať II/122. Při průjezdu vlaku je zastavena silniční doprava ve směru do Bechyně přejezdovým zabezpečovacím zařízením bez závory, neboť právě na této straně mostu je umístěna kolej. Opačný směr zůstává průjezdný.

Šířka mostovky činí 8,9 metrů a délka 224,8 metrů. Most se klene ve výšce 50 metrů nad údolím. Rozpětí oblouku činí 90 metrů a vzepětí 38 metrů.

Bechyňský most Duha patřil v době svého otevření mezi největší železobetonové mosty ve střední Evropě a byl nejvyšším v Československu. Od roku 2014 je národní kulturní památkou.

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravila historička Jitka Vandrovcová.