Rašelinou z rybníka Borek u Lhotky se vytápěly budějovické školy, radnice, policejní stanice i divadlo

Borek vznikl někdy v 16. století, ještě za rytířů Pouzarů z Michnic, a vypadal původně trochu jinak. Nad jeho hladinu vyčníval až do roku 1840 velký zalesněný ostrov. Pak se zjistilo, že pod rybničním dnem se skrývá vydatné ložisko rašeliny, které budějovická obec začala těžit a komerčně využívat.

První období těžby spadá do let 1840 až 1844, druhé 1862 až 1881. O rašelinu měly nejprve zájem rudolfovské doly k pohonu parních strojů, topilo se s ní v budějovickém pivovaru či v lihovaru v Borovanech.

Město vyjednávalo s provozovatelem koněspřežní dráhy, aby se rašelina vozila do Lince a odtud po Dunaji do Vídně, ale to se ukázalo jako ekonomicky nevýhodné.

Rašelinou ze Lhotky se potom vytápěly budějovické školy, radnice, policejní stanice a divadlo. Největším odběratelem byla továrna Hardtmuth, která ročně spotřebovala 5 až 6 milionů rašelinových cihel zvaných borky. Svého maxima dosáhla těžba v roce 1870, kdy se vyprodukovalo téměř 7 milionů rašelinových borek.

Pak ovšem vznikla železnice, která přivážela levnější uhlí ze severních Čech. O rašelinu jako topivo přestal být zájem a koneckonců i ložisko u Lhotky se postupně vyčerpalo.

Dne 28. prosince 1881 městská rada rozhodla rybník Borek opět napustit. Od té doby je hlubší, kulatější, a hlavně přišel o svůj velký ostrov.

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Daniel Kovář.