Jiří Březina starší

Vánoce jsou možná svátky klidu, ale o předvánočním čase to určitě neplatí. Tahle doba přelidněných obchodů a ulic přecpaných aut má ke klidu daleko.

Tenhle problém mě pronásleduje léta. Tak dlouho už se při tom, co možná nepřesně nazývám práce, neobejdu bez počítače. A celou tu dobu se s ním peru.

Nedávno jsem zašel večer do supermarketu. Původně jsem ani nechtěl nakupovat. Jen jsem šel kolem a přitom si vzpomněl na nějakou zapomenutou maličkost, tak jsem vstoupil.

„Retardér“ je umělý hrbol na vozovce, jehož smyslem je vyrazit mi zuby. V budějovických ulicích jsme si retardéry užívali léta a najednou mizí. Dostal snad někdo rozum?

Nenudil bych vás s tak banálním problémem, jako je mizerná paměť, kdybych si nevšiml, jak mám její výpadky roztříděné. Skoro jako by mi zapomínání někdo řídil.

Nedávno jsem šel kolem rybníka. Byl čerstvě napuštěný a jak vody přibývalo, sebrala z celé té velké plochy spoustu napadaného listí. Toho se pak ujal vítr.

Nevím, jestli znáte tuřín. Pokud ho zahlédnete někde v supermarketu, bude sotva větší než pěst. To my jsme kdysi – jako děti – před Dušičkami sháněli tuřín daleko větší.

Nedaleko od našeho domu bývalo cvičiště tankového pluku. Tanky zmizely a dnes je tam park. A v jeho rohu se pořád něco děje. Vybetonovaný plácek se hemží odvážnými jezdci.

Příběh toulavého losa Emila možná znáte. Mladý los kdesi u Ostravy opustil své stádo a vydal se na sólový výlet, při kterém přešel celou Moravu a pěkný kus Rakouska.

Kdysi se říkalo, že kytarista půl života ladí a půl hraje falešně. V době elektronických ladiček už to asi neplatí, ale zato mohu něco podobného říct o svém čistění brýlí.