Neprovdané ženy musely strpět kruté naschvály, chlapi si dali po tlamě. I takový byl masopust, líčí etnograf

I proto se během masopustu pořádají plesy, maškarní bály, dětské karnevaly. Koneckonců „karneval“ má zcela shodný význam s českým slovem masopust. Zatímco my se chystáme „pustit maso“, lidé mluvící románskými jazyky „dávají masu vale“.

Však i obdobu masopustu slaví lidé v mnoha zemích světa. V typických maskách se promenují Benátčané, neméně slavný je latinskoamerický karneval v Riu. Historici se shodují, že tradice mají pravděpodobně společný základ, a to možná ve starořímských Bakchanáliích nebo v oslavách boha Dionýsa.

Zcela jisté ale podle jihočeského etnografa Jana Kouby z Prácheňského muzea v Písku je, že žádnou přesnou dataci vzniku masopustu nenajdeme. Nemá ani pevná pravidla. Masopust není církevní svátek, i když předznamenává přísně křesťanské Velikonoce, nemá tudíž jednotný řád a ves od vsi, město od města či země od země se slaví trochu jinak.

Král žebrákem, žebrák králem

„Jediné, co lze o historii masopustu říct, je, že to bylo všelidové veselí. Masopust slavili ti nejchudší, ale i král. Máme řadu záznamů o tom, že král se převlékl za žebráka, rozdával, nebo naopak žebral. Žebráka oblékli za pana krále, všechno bylo naopak. Zkrátka masopust nezasahoval jenom určitou vrstvu společnosti, ale všechny,“ líčí etnograf.

Chudí se podle něj často na masopustu snažili přiživit. „Nesmíme zapomínat, že tady v Čechách to období zasahuje do nejkrutější zimy. Říkalo se, že na Hromnice, tedy 2. února, měla být v chalupě ještě alespoň polovina zásob, aby se člověk dobře dožil jara. Kdo měl víc, mohl rozdávat, kdo měl míň, mohl o masopustu koledovat a žebrat,“ vysvětluje.

V těchto ohledech bylo všelidové veselí vstřícné, osvobozující, demokratické a spravedlivé. Z jiných pohledů se nám dnes může jevit až kruté. „Lidé se vysmívali jeden druhému. Byl masopust, to se muselo odpustit,“ krčí rameny Jan Kouba.

Čtěte také

Těžkej je dřevěnej chleba, říkávali staří voraři. Jejich drsné, ale i veselé řemeslo se dostalo na seznam UNESCO

„Hodně na paškál byly brány neprovdané ženy. To už byl takový úděl, že žena, která nebyla provdána, musela strpět různé naschvály. Byla třeba zapřahána a musela orat a podobně. Byla to krutá doba. Dnes bychom řekli, že masopust byl mnohem vulgárnější než v současnosti,“ konstatuje etnograf.

Pod rouškou masky si lidé také mohli vyřídit s druhými účty. „S masopustem je spojeno i to, že když se lidé převlékli, třeba si jenom otočili kožich a začernili tvář, byli někým jiným. A mohli druhému říct, co si o něm myslí,“ dodává Jan Kouba.

S takovým vyrovnáváním účtů, ale i s přemírou veselí a alkoholu, se pak pojily nejrůznější hádky a rvačky. „Chlapi si nejednou dali po tlamě,“ potvrzuje historik. „V Písku jsem našel v dobových novinách, že po jednom z takových masopustních plesů bylo v ulicích města krve jako u Solferina. A Solferino, to byla bitva hodně krvavá,“ uzavírá Jan Kouba.

Celý rozhovor o historii i současnosti masopustu s etnografem Janem Koubou si poslechněte online.