Největší český rybník Rožmberk vybudoval Krčín za šest let, na stavbě bylo denně asi 800 lidí

Jakub Krčín se v roce 1584 rozhodl, že postaví pod Třeboní velký rybník. Mělo to být něco ohromujícího, co doposud nikdo nedokázal. Sám napsal, že vidí rybník k oslavě jména rožmberského tak veliký, aby mu v celém království českém nebylo rovno.

„Situace skutečně dozrála k tomu, že Krčín začal realizovat to, o čem jeho předchůdci snili. I on sám dlouho přemýšlel, jak tento velký rybník postavit. Kde a proč bylo jasné, ovšem rébus jak trval stále,“ říká Václav Rameš, ředitel Státního oblastního archivu v Třeboni.

Pro rybník Rožmberk podle něj Jakub Krčín vybral přesně takové místo, jaké bylo pro zadržení velké vody příhodné. Důvod stavby souvisel s prastarým problémem jarní a podzimní vodou na Třeboňsku.

„Snaha zmírnit nebezpečí opakujících se záplav vedla Krčína k tomu, aby oprášil starou myšlenku vybudovat rozsáhlé vodní dílo, které by bylo schopno pojmout zrádné povodňové vody řeky Lužnice,“ upřesňuje Václav Rameš.

Otázkou bylo, jak technicky zvládnout stavbu tak mohutného rybníka, který je vlastně přehradou na řece Lužnici. „Vyřešit problém stavbou několika rybníků vedle sebe nebo nad sebou, to nešlo, protože by určitě neodolaly těm pravidelným povodním. Takže zbývalo jediné řešení – velký průtokový rybník,“ říká archivář.

Nová řeka rozhojnila mé šediny, napsal

Před stavbou Rožmberka ale musel ještě Jakub Krčín vybudovat odlehčovací kanál, který by pomohl regulovat vodu přicházející do vznikajícího rybníka z řeky Lužnice. Tak vznikla Nová řeka pro odvádění části vody do řeky Nežárky.

Rozvodí Staré a Nové řeky Lužnice na Třeboňsku

Nová řeka vybočuje z Lužnice za Majdalenou v prostoru takzvaného Rozvodí, má 14 kilometrů dlouhé koryto. Voda jím začala protékat už v listopadu 1585. Stavba Nové řeky ale byla náročná, sám Krčín napsal, že rozhojnila jeho šediny.

„Můžeme říct, že to byla stavba drsná a krátká. Kanál vznikl v průběhu pouhých dvou let a svérázný byl i postup prací. Krčín zkusmo vytyčil trasu a rozmístil na ní kopáče. Těm přikázal, aby hloubili rýhu tak dlouho, až v ní poteče voda,“ popisuje Václav Rameš.

Rybníkář ale věděl, že stavba Nové řeky je nutná a nejedná se o zbytečnou námahu. „Ukázalo se hned poté při stavbě Rožmberka, že se jednalo o geniální tah. Při povodni v roce 1586, kdy ještě nebyla dokončená hráz, povodeň poškodila celé staveniště, ale samotné hráze se nedotkla díky tomu, že valná část vody odešla Novou řekou do Nežárky,“ potvrzuje archivář.

Stavba největšího českého rybníka Rožmberk trvala pouhých šest let mezi roky 1584 a 1590. „Stavěl se ve všem dost odlišně. Veliká změna byla v tom, že vedle námezdních dělníků tu pracovali i poddaní z okolních vsí. Denně bylo na stavbě až 800 lidí. Krčín vše projektoval a dohlížel na organizaci, ale bezprostředně na rybníce práce vedl třeboňský hejtman Václav Špulíř z Jiter,“ vypráví Václav Rameš.

Čtěte také

Zeminu navážely selské potahy, pracovalo se bez mechanizace, jenom obvyklým selským a tesařským náčiním. „Hráz byla budovaná ve třech kusech a postupně se spojovala, na vnitřní stranu pokládali taras z chvojí a kůlů, který je tam dodnes, a tím byla nejobtížnější část dokončena. Využívali nejprimitivnější prostředky a jako materiál kámen a hlínu,“ připomíná Václav Rameš.

Nečekaný problém se objevil až v závěru prací, kdy už byla takřka napuštěna hladina. „Pojednou se hnula hráz, praskla a začala se sunout. Narychlo bylo sehnáno 1600 lidí, kteří bez oddechu po čtrnáct dnů pracovali, až díru zacelili a Rožmberk mohl být znovu napuštěn,“ dodává archivář.

Rybník Rožmberk je největší v České republice, rozloha vodní plochy činí 489 hektarů, katastrální výměra 677 hektarů. Hráz je dlouhá dva a půl kilometru, u paty je široká 55 metrů. Obvykle rybník zadržuje 6,2 milionu kubíků vody, při povodních v roce 2002 udržel až 70 milionů kubíků vody.

Podrobnosti o stavbě rybníka Rožmberk v seriálu Za jihočeskými rybníky a rybníkáři přináší magazín Máme rádi zvířata. Dále díky připomínce starého článku řeší, zda žáby škodí chovu ryb, nabízí zajímavosti o počátcích myslivosti a na závěr další zvířecí příběh Blahoslava Voharčíka ze Žirovnice.

Spustit audio

Související