Nějak se vytrácíš, má lásko. Autory oblíbené písně Olympicu jsou Jihočech Petr Přibyl a Jaroslav Jakoubek, který odešel před 30 roky
Víc nechtěl by snad ani d´Artagnan, tedy duet Marty Kubišové a Waldemara Matušky, nebo Píseň pro Martinu Karla Gotta – na těchto a dalších pěkných písničkách má autorský podíl Jaroslav Jakoubek, skladatel a textař, který v Čechách spoluurčoval podobu šansonu.
Jaroslav Jakoubek se narodil ve Dvoře Králové a vystudoval chemii. Tou se i jako učitel zprvu živil. Ale jeho osudem byla hudba a písničky. Byl zdatným klavíristou a také mocen básnického slova, a tak byl autorsky soběstačný, i když spolupracoval s výbornými textaři jako třeba s kamarádem Janem Schneiderem v případě první zmíněné písně.
Na text-appealy Jiřího Suchého a bratrů Koptových dělal muziku v pražské Redutě, kde Jaroslav Jakoubek hrál i na piano. Spolupracoval s divadly malých forem včetně raného Semaforu.
Čtěte také
Jaroslav Jakoubek napsal více než 400 písniček, hlavně šansonů. A zpívali je Rudolf Pellar, Ljuba Hermanová nebo Alena Havlíčková. V sedmdesátých letech se Jaroslav Jakoubek zapojil do skupiny Šanson – věc veřejná, ale byl režimem odsunut do ústraní.
Později s ním navázali spolupráci dva Jihočeši, Jindřichohradečáci – violista a kytarista Petr Přibyl a herec i vydavatel Jakoubkových písniček Antonín Kaška, kterému jsem zcela nedávno věnoval jeden dílek z cyklu Jihočeši.
Jaroslavu Jakoubkovi, jenž odešel do uměleckého nebe právě před 30 roky, budu věnovat v září pořad Světla ramp, ale teď vás, přátelé, pozdravím známým songem Olympicu Nějak se vytrácíš, má lásko s hudbou Jihočecha Petra Přibyla a slovy Jaroslava Jakoubka.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
