Nebezpečný koníček na hraně zákona. Urbex má své vyznavače i v Čechách

22. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Urbex, opuštěná továrna

Tak trochu jiná zábava, někdy spojená s uměním, někdy dobrodružstvím, někdy nebezpečím. Těmito slovy popisuje takzvaný urbex web věnovaný tomuto modernímu koníčku.

Termín urbex je zkratkou anglických slov urban exploration. „Znamená to prozkoumávání míst, která vybudovali lidé a která jsou nyní opuštěná,“ vysvětluje studentka a urbexerka Barbora Chválová. Navštěvuje tak staré domy, chátrající kasárna, zpustlé zámečky nebo industriální stavby.

Vyznavači urbexu ctí řadu pravidel. „Nesmí se z místa nic odnášet, nic poškozovat ani vytvářet vstupy. Místa si fotografujeme, ale jedním z hlavních pravidel je, že nesmíme říct, kde se nachází. Kvůli tomu by tam totiž poté mohlo přijít mnoho lidí a místo zničit,“ popisuje Barbora Chválová.

Nebezpečí pod nohama i nad hlavou

To se ale přesto stává. „V průběhu pěti let jsem navštívila jedno místo třikrát a bylo pokaždé jiné, víc a víc zničené. Dozvědělo se o něm totiž víc lidí, bydleli tam i bezdomovci, takže úplně ztratilo atmosféru. Když se něco takového stane, je mi z toho smutno,“ komentuje urbexerka.

Výletní restaurace Rudolfov u Jindřichova Hradce, kterou navrhl architekt Josef Zídek a kde spisovatel Karel Čapek dopsal Krakatit, znovu ožije. Majitel budovu opravuje

Prozkoumávání opuštěných budov může být velmi nebezpečné. „Musíme si dávat pozor na to, co máme pod nohama i nad hlavou. Hrozí, že se propadnou stropy nebo podlahy. Můžeme potkat i různé lidi, kteří místo používají jako svůj úkryt,“ vypráví Barbora Chválová s tím, že jí se naštěstí zatím nestalo nic horšího než to, že rozšlápla pár střepů.

Problém může mít urbexer i s majitelem nemovitosti. „Někteří se chovají vstřícně, když jim řekneme, že si chceme místo jen vyfotit a nic neničíme, nechají nás. Jsou ale i tací, co mají nainstalované fotopasti, během pár minut přijede policie a majitel si dost často může domyslet, že jsme tam něco zničili a můžeme platit dost tučnou pokutu,“ říká Barbora Chválová.

Urbex je koníček na hraně zákona, mnohdy spíš za jeho hranou. „Vstupujeme na soukromé pozemky, takže z tohoto hlediska je to nelegální. Často je tam ale třeba díra v okně, místo je volně přístupné. Myslím, že u soudu bychom to asi neobhájili, ale mnohdy jsou majitelé cizinci, kteří tu ani nežijí a o svůj majetek se nestarají,“ dodává Barbora Chválová.

Metou je hlídaný areál

Snímky pořízené při urbexu se sdílejí na sociálních sítích a webových stránkách. Znatelný je rozdíl mezi fotografiemi z českého prostředí, které zachycují většinou vybydlené budovy, a ze zahraničí, kde jsou často celé zachovalé interiéry jen zapadané prachem. „Samozřejmě vandalové jsou všude, ale asi platí to, že jinde si víc váží lidské práce a nemají důvod ty budovy ničit. Tady často do opuštěných staveb někdo vnikne a rozebere třeba kovy, aby ještě vydělal,“ komentuje Barbora Chválová.

Čtěte také

Metou nadšených urbexerů je podle ní dostat se do areálu, který hlídají kamery a možná i členové ostrahy. „Je to jako u každého koníčku, někdo tomu úplně propadne a pak si dává co nejtěžší úkoly. Pro mě jsou ale nejcennější moje první snímky z míst, která tehdy měla ještě nějakou atmosféru, kdy člověk ještě vlastně nevěděl, že se věnuje urbexu, ale už ty fotky pořizoval,“ vypráví.

Začátečníkům, kteří by chtěli moderní koníček vyzkoušet, především radí, aby brali v potaz, že se jedná o nelegální aktivitu. „Mohou přijít do kontaktu s čímkoli a kýmkoli, je třeba dávat pozor a nepřeceňovat síly, nelézt do míst, která opravdu mohou být nebezpečná, a chodit alespoň ve dvou,“ uzavírá.

Celý rozhovor s Barborou Chválovou o urbexu si poslechněte online, nebo si jej stáhněte k pozdějšímu poslechu do svých počítačů či mobilů.

Spustit audio

Související