Nápad najdu třeba v ledničce, vypráví spisovatelka Lucie Brejšová. Někdy ji překvapí i vlastní postavy

Teď žije v Itálii a u nakladatele už má druhou knihu. Situovala ji do Paříže. „Je to o zhruba padesátileté ženě, která má dvě dospělé děti, žije poklidný život, moc necestuje, i když by strašně ráda. A rozhodne se udělat velkou, velmi radikální a šílenou věc, kterou tak trochu překvapí i sama sebe – ze svého života zmizí, předstírá, že zemřela. A čtenář se bude dozvídat, co ji k tomu vedlo. Bude tam trochu mrazivé atmosféry, psychologie, mezilidských vztahů a podobně,“ naznačuje autorka.

Nový román Lucie Brejšové by měl vyjít na jaře 2024, připravuje ho nakladatelství Šulc–Švarc, které vydalo i Město nad městem. To vychází ze skutečných příběhů lidí, kteří kdysi opustili domov a z bývalého Československa odcestovali za prací a novými životními osudy přes oceán do daleké Brazílie.

V případě pařížského románu Lucie Brejšová spíš fabuluje. „Tady mě inspirovalo chování dvou různých osob v době covidu v Brazílii. A potom jsem viděla video na YouTube, to bylo zase z jiného šálku, ale najednou se to propojilo a zrodil se nápad na román. I mě samotnou překvapilo, že v románu je několikero zvratů. Snad hrdinka čtenáře přesvědčí o správnosti svého jednání,“ doufá.

Také samotnou autorku její postavy občas překvapí. „To se opravdu stává, zvlášť když už jsou rozepsané. Třeba ve druhé třetině románu mě skutečně zaskočí tím, co vymyslely nebo jaký vyslovily názor,“ potvrzuje Lucie Brejšová.

Čtěte také

Sami dva v horách, jen s losy, medvědy a chřestýši. Manželé ušli tisíce kilometrů přes Spojené státy

Nápady ji přepadají na různých místech. „Občas otevřu ledničku a najednou ji nezavřu a musím běžet něco si napsat,“ směje se.

Zajímavý proces od impulsu při pohledu na máslo po výsledný produkt je ale celkem uspořádaný. „Mám ráda kolem sebe uklizeno, čistý stůl, na něm jenom pár předmětů, které mám ráda a které vyvolávají pocit pohody, třeba starou plechovou krabičku nebo knížku. A mám ráda i pořádek v čase, takže ráno vstanu, sednu a píšu. Pravidelnost je mým nejlepším rituálem a zárukou, že všechno bude v pořádku,“ popisuje.

Nejradši pracuje v klidu. „Šlo by to i v kavárně, ale lepší je to doma, když je manžel v práci. A když není, tak ideálně, aby na mě moc nemluvil. Když totiž promluví, tak se nastavení přetne a pak se do toho musím opět ponořit,“ říká.

Tvůrčí usebrání zatím Lucie Brejšová nenachází ani na cestách. Tam píše cestovní deníky, ale na beletrii si ještě netroufla. „Pouze jsem jednou upravovala už hotový román a také na cestách vznikly ilustrace ke knížce Město nad městem. Tedy částečně, část jsem namalovala u nás na chatě v Čechách a část opravdu v obytném voze,“ dodává.

Celý rozhovor s Lucií Brejšovou o psaní, cestování v karavanu i odvaze sebrat se a přemístit svůj život na druhý konec světa si poslechněte online.