Na Velikonoční pondělí se oslavuje růst a zrození. Barvy vajíček prozrazovaly koledníkům city dívek

Hlasité řehtání ovšem v minulosti znělo hlavně na Velký pátek. Při bohoslužbách totiž při předčítání pašijového příběhu o ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista nahrazovalo vyzvánění zvonů.

„Nepříjemný klapavý zvuk řehtaček měl zdůraznit tragičnost toho okamžiku Ježíšova ukřižování a nepatřičnost. Ten zvuk je vlastně nepatřičný a pronikavý,“ vysvětluje ředitel Husitského muzea v Táboře Jakub Smrčka.

To, že řehtačky je v současnosti možné slyšet hlavně na Velikonoční pondělí, je prý druhotná novodobá záležitost. „Velikonoční pondělí jako takové už není křesťanský církevní svátek. Je vidět, že Velikonoce jsou starobylým svátkem, který souvisí s přírodním cyklem, je to vždycky období návratu jara, období po kruté zimě, kdy se lidé chtěli radovat,“ dodává Jakub Smrčka.

Velikonoční rituály, které se odehrávají v lidovém prostředí, čerpají ze stejných zdrojů. „To znamená hledat novu plodnost, oslavovat růst a zrození, proto vajíčka, pomlázky jako symboly plodnosti a oplodnění, stříkání vodou a další podobné zvyky,“ vyjmenovává ředitel muzea.

Čtěte také

Velikonoční hrkání mají Budějovice díky divadelníkovi z Moravy

V českých zemích i na Slovensku je zvykem, že chlapci chodí na Velikonoční pondělí koledovat po vsi a šlehají děvčata pomlázkami, aby si vysloužili vajíčko. Šlehání má zajistit, že dívky zůstanou krásné, zdravé, pilné a veselé po celý další rok.

Dívky za to koledníkům rozdávají vařená obarvená vejce. Bylo také zvykem, že děvčata vázala chlapcům na pomlázku pentličky a podle barev pentliček mohli chlapci poznat, jaké city k nim dívky chovají. Červená znamenala lásku, modrá naději, žlutá odmítnutí, zelená sympatie. Podobně to platí u darovaných vajíček.

Někde přetrval dodnes zvyk polévání vodou, pokud chlapci přijdou koledovat po dvanácté hodině dopoledne, dívky je mohou polít vodou. Letos se ale kvůli nouzovému stavu velikonoční koledování omezí pravděpodobně jen na nejužší prostředí rodin.