Muž, který žije sám v karavanu u řeky, dostal díky Českému rozhlasu zdroj energie

23. prosinec 2019

V projektu Ježíškova vnoučata plní dobrovolníci vánoční přání potřebným lidem. Pracovníci Českého rozhlasu České Budějovice se rozhodli také aktivně zapojit. A to docela kuriózním způsobem.

Do studia zavítal Zdeněk Bálek, který je jedním z lidí bivakujících na břehu řeky Vltavy mezi Českými Budějovicemi a Hlubokou nad Vltavou. Protože je fanoušek Českého rozhlasu a slyšel o Ježíškových vnoučatech, poprosil o zařazení do projektu.

Vysvětlil, že by potřeboval do svého improvizovaného obydlí novou autobaterii. Zaměstnanci českobudějovického rozhlasu se na ni tedy složili a manažerka Anna Peclová ji s redaktorem Filipem Černým jela předat.

Najít Zdeňka Bálka a jeho starý karavan na břehu Vltavy u Českého Vrbného nebylo úplně snadné. Po menší obchůzce po říčních březích a neúspěšném pátrání pomohla rada pracovníků z nedaleké dílny.

Obytný přívěs léta sloužil k uskladnění stavebnin. Zdeněk Bálek si ho koupil od předchozího majitele za tisíc korun a zrenovoval ho. Žije v něm už dva roky. Uvnitř je prakticky neustále slyšet vysílání Českého rozhlasu České Budějovice, které se line z malého rádia na tužkové baterie.

Jinak ale Zdeněk Bálek pohání svou domácnost na autobaterii, a právě ta mu dosluhuje. Díky finančním darům zaměstnanců rozhlasu a slevě firmy Rakus teď už může přejít na nový zdroj energie.

autor: Filip Černý
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová