Muž devatera řemesel Petr Štěpán přijel jednou do Hajan a už zůstal
Petr Štěpán nemá doma připojení k internetu. A světová síť se mu za to trochu mstí. Když si zadáte do vyhledávače jeho jméno, vykouknou na vás odkazy na jmenovce, brněnského herce Petra Štěpána. Když vypíšete jméno jeho kapely Křečový žíly, dostanete kvanta zdravotnických rad.
Přitom Petr Štěpán má zajímavé osobní stránky, které spravuje jeho dcera. Ale zdá se, že mu velká míra skrytosti či anonymity nevadí, spíš naopak. „Život na periferii je úplně fantastický,“ říká muž, který od konce 80. let žije ve stotřicetihlavých Hajanech na Blatensku.
Pětapadesátiletý rodák z vesnice Čakovice, která před čtvrtstoletím splynula s Prahou, si bydlení v jižních Čechách nemůže vynachválit. „V Praze jsem nechtěl nikdy žít. Takže jsem tu byl jednou na návštěvě a už jsem zůstal,“ směje se.
Cech uměleckých řemesel
Na vrátkách od statku, ve kterém bydlí, má Petr Štěpán ceduli s nápisem Cech uměleckých řemeslníků. „Cech je hezky znějící slovo,“ vysvětluje. „Ale v reálu jde o vzájemnou pomoc lidí, kteří podnikají v náročném oboru, jakým je umělecké řemeslo. Když někdo potřebuje kováře, máme kováře; když někdo shání dobrého zedníka, tak víme, kde je,“ popisuje princip fungování cechu v 21. století.
Sám Petr Štěpán je muž devatera řemesel: maluje obrazy, ilustruje knížky, vyrábí kopie uměleckých předmětů pro muzea, hraje na kytaru, zpívá, restauruje, staví, vede spolek pro podporu lokální historie Menhirostav.
Vyprávění Petra Štěpána o jeho životě, proložené písničkami kapely Křečový žíly, si můžete poslechnout v pořadu Jihočeši.
Související
-
Ota Hajník prožil skoro celý život ve Vimperku, kde se seznámili jeho rodiče
„Narodil jsem se v roce 1936 ve Vimperku na náměstí, v domě číslo 13,“ říká Ota Hajník, který až na část dětství a vojenskou službu prožil v šumavském městě celý život.
-
Přímá demokracie nás nevyvede ze současného marasmu, říká Erik Tabery
„Problém vidím v tom, že nám jakoby dochází dech a trpělivost a hledáme nějakou zkratku,“ říká novinář Erik Tabery, když se zamýšlí nad českou společností.
-
Do školy jsme chodili tak, jak to tehdy bylo moderní, čili v dřevákách
„Narodil jsem se v roce 1927 v Prostředních Svincích,“ začíná své vyprávění Václav Perník. „To byla velikánská obec, měla celých 23 čísel, víte co to je?“ ptá se s úsměvem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
