Moudrý a duchaplný humor před 120 roky narozeného Jana Wericha (i v písničkách) citelně chybí
Šestého února roku 1905, tedy před 120 roky, přišel na svět velikán českého duchaplného humoru Jan Werich. Bezpochyby jde o jméno všeobecně známé a stále velice vážené. Jenže též v tomto případě hrozí, že se z odkazu Jana Wericha může stát pouze postava v pomyslné síni slávy.
Jedním z dobrých způsobů, jak tomu předejít, může být třeba jedna písnička, kterou vám od Jana Wericha coby osobitého zpěváka zahraju.
Ale ještě předtím si dovoluji uvést věty Jana Wericha stran humoru a písniček z Osvobozeného divadla. Když byl několik měsíců před smrtí v roce 1980 v časopiseckém rozhovoru dotázán, jestli má radost z toho, že si jeho písničky zpívá už několik generací, tak odvětil:
„Kdo by neměl. Já někdy koukám jako blázen, když mi píší vnuci těch, co chodili do Osvobozeného. Nebo za mnou přijdou a citujou mi věci, které já dávno zapomněl. Ptám se jich – odkud to máte? A oni – to je od Voskovce a Wericha. Tak takovému zájmu, upřímně řečeno, nerozumím. Možná, že to, co jsme dělali, má nějakej zvláštní pach, kterej je lidem příjemnej. Humor je malta, která drží pohromadě celou budovu. Tam, kde schází, se domy hroutí. Humor je, když se dva navzájem hřejou, kdežto smutek je, když ležíte sám v nevytopeném pokoji pod hrozně tenkou dekou a máte studené nohy.“
Ano, Jan Werich po sobě zanechal moudrý humor, který prochází téměř vším, co vytvořil, a který zvlášť dnes, kdy se lidem předkládá zábava často vulgární a cynická, tolik chybí.
A to dnešní werichovské Hudební pozdravení vyjde z amerického pohádkového muzikálu o svérázném skřítkovi Divotvorný hrnec, který Jan Werich spolu s Jiřím Voskovcem převedl do českého a vlastně i jihočeského, nebo ještě úžeji třeboňského, prostředí. Z něj je také písnička Množení v nahrávce z konce roku 1953 s orchestrem Karla Vlacha a Janem Werichem.
Související
-
Mám už dávno jinou – hitmaker a objevitel hvězd Petr Hannig také příjemně zpíval
Muzikant, skladatel, kapelník, producent, vydavatel i rozhlasový redaktor Petr Hannig byl jednou z nejdůležitějších osobností, které určovaly podobu české populární hudby.
-
Bum, bum, bum s Karlem Gottem a příjemná nostalgie z jednoho Zlatého slavíka z šedesátých let
Před několika roky byl šťastným řízením osudu objeven a zachráněn jeden televizní pořad z 60. let – vyhlášení Zlatého slavíka za rok 1966. Záznam se považoval za smazaný.
-
„Český Elvis“ Karel Zich přesvědčivě zpíval Presleyho hit In the Ghetto, což ocenil i Arnošt Lustig
Tento týden se odvíjel ve znamení připomínek 90 let od narození krále rokenrolu Elvise Presleyho, který zanechal bezpochyby jasnou stopu také v naší domácí populární hudbě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
