Modré oči, o nichž se zpívá v písni Už se ten Tálinskej rybník nahání, skutečně patřily místní dívce

Pořad Vltavín nabízí druhou část povídání s ornitologem Janem Riegertem, tentokrát natočenou u Vrbenských rybníků u Českých Budějovic, archivní vyprávění o osobnostech spojených s městem Písek, ale především unikátní reportáž z jihočeského Tálína, v níž mimo jiné muzikant Miroslav Zach hraje slavnou píseň přímo na břehu Tálínského rybníka, tedy rybníka, o kterém slavná písnička je.

„Náš rybník je podle dochovaných pramenů skutečně tím rybníkem, o kterém se zpívá ve známé písničce Už se ten Tálinskej rybník nahání,“ potvrzuje starostka obce Tálín Jana Študentová.

11 fotografií

Místní na skladbu nedají dopustit, hluboko pod kůží ji má například zpěvák Miroslav Zach z kapely Lanza. „Pro nás je to písnička našeho mládí, našeho života, je spojená s okolím i naším životem. Všude, kam přijedeme, nám to připomínají,“ říká.

Píseň vznikla pravděpodobně v tónině F dur a v té ji také tálínští muzikanti zpívají. Má více slok než jen dvě, které většina lidí zná. „Celkem je slok sedm, ale my nejčastěji zpíváme čtyři,“ dodává Miroslav Zach.

Text napsal Martin Bláha z Maletic. Hudbu složil Jan Procházka ze Žďáru u Protivína.

Historií písně se zabývala i Martina Sudová z muzea v Týně nad Vltavou. „Poprvé se hrála na posvícení v Selibově v roce 1877. Podle textu by se mohlo zdát, že ji složili dva mládenci, ale Martinu Bláhovi bylo tehdy ve skutečnosti už 59 let a Jan Procházka byl ještě o čtyři roky starší,“ připomíná.

„Asi to pro ně byla spíš taková vzpomínka na mládí. Oba v té době sedlačili v Maleticích a píseň zařadili do repertoáru maletické kapely, kterou spolu založili,“ dodává Martina Sudová.

Modré oči, kvůli kterým se dva mládenci toulali po hrázi rybníka, prý patřily Mařence Kovářové z Tálína. „Ta si ale podle dochovaných pramenů nakonec nevzala ani jednoho z těch dvou chlapců, kteří o ní píseň složili, ale vdala se do Heřmaně,“ doplňuje Jana Študentová.

První zmínka o samotném Tálínském rybníku je z roku 1515 ve smlouvě mezi Ondřejem Sedleckým z Tálína a protivínskými poddanými ze vsi Žďár. Má rozlohu 52 hektarů a jeho zvláštností jsou dvě hráze, jedna na jižní a druhá na západní straně. Ta vede při cestě z nedalekých Maletic a pravděpodobně je tím místem, které bylo zaplavováno při nahánění rybníka a o němž se tedy v písni zpívá.