Mirka Nezvalová: Pivní putování

Ukázalo se totiž, že už řadu let jezdí do naší republiky právě za tímto mokem. Když začal vyjmenovávat budějovické restaurace, kde už pivo ochutnával, připadala jsem si jako cizinec ve vlastním městě. V tolika jsem totiž rozhodně ani nebyla.

Pak doslova chrlil jména hospůdek českokrumlovských a navrch přidal ještě pár restaurací v Brně, kam prý také často jezdí.

Na budějovické Černé věži nikdy nebyl, ví, že jenom tady máme jakési velké náměstí, ale to byly všechny jeho vědomosti o jihočeském krajském městě. Nezlákala ho ani návštěva českokrumlovského zámku nebo jiných tamějších památek. Jediným kritériem jeho hodnocení České republiky bylo právě ono úspěšné pivní putování.

Trochu zazáviděl, že máme všechno na dosah ruky, zatímco on k nám musí cestovat skoro tři hodiny autem a nedokázal moc pochopit, že třeba v budějovických Masných krámech nejsme na pivu každý večer.

Tohle setkání mě hodně pobavilo, ale zároveň mi připomnělo, že Jihočeský kraj sice láká na nejrůznější atraktivní památky, ale chuťové buňky některých cizinců jsou zkrátka nastaveny zcela jednoznačně. Pivní putování po hospůdkách je prostě mnohem lákavější.

Na druhou stranu buďme rádi, že takovým zahraničním zájemcům máme co nabídnout. Možná až opojeni zlatavým mokem spočinou zrakem na některé jihočeské dominantě, rozhodnou se příště rozšířit své poznávací pivní cesty třeba o návštěvu nějakého hradu či zámku.

I když mám obavy, že bez nabídky toho správného nápojového lístku budou mít naše památky pro takové hosty zcela minimální přitažlivost.