Mirka Nezvalová: Kávové kukátko

22. duben 2021

Rozhlasový sloupek

Před rokem se mě vnučka Eliška snažila přesvědčit, že když nemám Facebook, tak vlastně žiju v úplně jiném světě. Pobyt na sociálních sítích jsem považovala za zbytečné plýtvání časem. Nakonec jsem ovšem jejímu naléhání podlehla a facebookový si účet založila.

Přidala jsem si pár přátel, a začala tak pomyslným kukátkem nahlížet do jejich životů. Alespoň nějaký kontakt s okolím v téhle zvláštní době, říkala jsem si. Vyhradila jsem si tedy čas u ranní kávy a začala sledovat, co dělají mí známí.

Překvapilo mě, jak hezky a inspirativně se dokážou podělit o spousty příběhů. Díky Facebooku například vím, že malířka Renata Štolbová si pořídila minikoně Kukiho a úplně mu propadla. A taky, že se se stejnou vášní pustila do projektu vtažení svého tatínka zpátky do života. Zatímco koník je trochu nevycválaný, tatínkovi prý dokonce zase začala chutnat sklenička vína.

S trochou závisti sleduji pekařské i kuchařské umění Radky Vrzalové, která se kvůli dceři s bezlepkovou dietou odvážně vrhla do vytváření receptů a daří se jí to. Nebo si čtu postkaranténové vyprávění televizní redaktorky Kristiny a s dojetím i její osobní vyrovnávání se se smrtí maminky.

Jsou to zajímavé příběhy. A přibývá jich přímo úměrně tomu, jak si další známí všimli, že jsem konečně na sociální síti a posílají mi žádosti o přátelství, které já vždy s radostí potvrdím. Alespoň se tak o nich něco dozvím, když už se nemůžeme potkávat osobně.

Jen se ze mě zřejmě stane kofeinový závislák, protože tři, čtyři další kávové pauzy denně mi přestávají na čtení Facebooku už stačit.

autor: Mirka Nezvalová