Martina Adlerová: Stolní tenis
Na každé mateřské dovolené nastane chvíle, kdy se z našich dětí stanou pouťoví vyvolávači. „Mami? Mami?“ ozývá se odevšad, až máte pocit, že se vám snad přemnožila batolata.
„Co je? Co se děje?“ běžíte podesáté k robátku, které vám dá jednoznačně najevo, že jste tam stejně pozdě. Pak nakloní hlavičku na stranu jako rozdováděné ptáče: „Mami?“
Jdete si po své práci, zanechávajíc robě s hračkou na koberci a sledujíc ho pohledem. Mimino teď vozí vláček. „Mami?“ ozve se znovu. Vláček houká a vaše hlava taky.
„Dítě vás v tu chvíli v podstatě nepotřebuje,“ vysvětluje psycholožka, „je plně zaujato svou vlastní činností. Jen udržuje míček ve hře.
Vy mu ale musíte být rovnocenným partnerem,“ zahrozí odbornice varovně.
Takže v tomto jednostranném ping pongu nejde o vítěze, ale o to, kdo má větší výdrž. No, kdo asi…
Časem se dítě propracuje od pinčesu k tenisu a hra probíhá na delší vzdálenosti. Lítáte po kurtu a snažíte se kromě včasného odpalu ještě uvařit, uklidit a vyvenčit psa.
„Mami, kde jsi?“ servíruje dítě kontrolor.
„No přece tady vedle tebe,“ zní unavená odpověď.
„Aha. A kde jsi byla před chvílí?“ smečuje dítě vyšetřovatel. A opravdu to chce vědět.
A tak nám nezbývá než doufat, že to buď brzy odezní, anebo z dítěte nakonec vyroste třeba Karolína Plíšková nebo Tomáš Berdych.
Každopádně dobrá zpráva: Teď už tenisovou raketu potřebovat nebudete. Puberta se blíží. Připravte si ozdobné třásně a předveďte svůj nejzářivější úsměv.
Vážení rodiče, vítejte mezi ROZTLESKÁVAČI.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
