Martina Adlerová: Čichová paměť

11. květen 2021

Rozhlasový sloupek

Odjakživa mám problémy s čichovou pamětí. Je totiž příliš dokonalá, trvalá, a nejde bohužel nijak oblafnout.

Například jsme přijeli na chalupu.

Otevírám okno do sadu s pučícími stromy. S požitkem se zhluboka nadechnu. Metr pode mnou leží srnec v pokročilém stadiu rozkladu.

Takhle mám uloženou kafilerii, brigádu v drůbežárně i bydlení nad prostorem městských jatek.

Ale nejhorší ze všeho je Surströmming.

Červenožlutá konzerva s vyjícím vlkem. Skandinávský gastronomický zázrak, se kterým vás nepustí do letadla.

Jinak též švédská národní pochoutka. Shnilý sleď ve vlastní šťávě. Doporučuje se otevírat pod vodou. Zřejmě laskomina pro potápěče-sebevrahy.

Tu plechovku jsme tenkrát odnesli do vzdáleného kouta zahrady.

Chlapi se nehecovali, kdo to ochutná, ale kdo to otevře.

Zvítězil můj muž, jak jinak.

Když přišel k sobě, tvrdil, že si nic nepamatuje. Po měsíci (a mnoha důkladných koupelích v Savu) to z něj vyčichlo, takže už není kontaminovaný a může s námi pobývat v jedné místnosti.

Já jsem na tom o poznání hůř.

Surströmming už z hlavy nikdy nedostanu.

Při pohledu na konzervu-na jakoukoliv konzervu-se mi promptně vybavují dávno zasuté čichové vzpomínky na ten švédský vynález zkázy.

Tuhle jsem v obchodě málem omdlela při pohledu na neškodný lančmít. Rychle jsem to přerazila syrečkem. Příště vrazím hlavu do bedny se shnilými banány.

Nezbývá mi než doufat, že se moje čichové receptory časem unaví a já se z té pachové pasti dostanu ven.

autor: Martina Adlerová

Spustit audio

Všechny díly pořadu na mujRozhlas

Související

Martina Adlerová: Druhá míza

Manžel si zčistajasna koupil loď. Není to sice žádná plachetnice, ale i tak vyžaduje dva silné muže, aby mohla být spuštěna na vodu.

Přehrát
Martina Adlerová: Životní lekce

Můj kamarád, vášnivý cyklista, mi jednou vyprávěl, že za velmi ponižující považuje okamžik před závěrečným stoupáním.

Přehrát
Martina Adlerová: Zmatení pojmů

Odjakživa jsem si pletla pojem s průjmem, jak mi doma často zdůrazňovali. „Holinky nebo hodinky, obojí se natahuje,“ dobírali si mě, kdykoliv jsem něco popletla.

Přehrát