Martina Adlerová: Pluto elastic
Asi každý z nás má nějakou ikonu vlastního dětství, která se mu zjevuje ve snech, a na kterou nedá dopustit.
Někdo má oblíbenou písničku, jiný roztrhané tenisky, ve kterých vyhrál přespolní závod, a další třeba schovává dopisy od své první lásky.
Kdo mě zná, tak ví, že já jsem trochu (no, spíš hodně) ulítlá na psací potřeby. Takže není divu, že pro mě jeden z artefaktů dětství představuje propiska s honosným názvem Pluto elastic.
Pyšnil se s ní třídní šprt a matematický génius Dvořák, takže pro mě byla naprosto nedosažitelná. Nabízela jsem mu za ni dokonce gumového Mikymauze, ale neměla jsem šanci.
Pamatuju se, že tahle štíhlá kovová propiska měla modrou metalízu a pro mě už tenkrát byla jako z říše spisovatelských snů.
Dokonce jsem se občas přistihla při myšlence, že by se Dvořákovi tak jako náhodou ztratila, to se přece stává, milé děti, třeba by si toho ani nevšiml, ne?
Ale pak jsem od té myšlenky upustila, vždyť to by byla krádež!
Ta podivná nepochopitelná touha mi ale zůstala dodnes, a tak teď, v dospělosti, obcházím prodejny papírenských potřeb, ano i budějovický Koh-i-noor, a přidělávám vrásky prodavačkám.
„Pluto elastic? To jsem v životě neslyšela, pani…“
Já to ale nevzdávám.
Nedávno jsem totiž při přebírání starých věcí objevila toho dávno zapomenutého gumového Mikymauze…
Takže Honzo Dvořáku, jestli ji pořád ještě máš, VYMĚNÍM!!!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
