Martina Adlerová: Nástrahy maloměsta

7. únor 2023

Svět je prý globální vesnice. V tom případě je naše město takový větší činžák. Nejsem sice původem odsud, ale teď, po dvaceti letech, můžu s jistotou prohlásit: Všechny partaje se tu navzájem znají.

A ano, všichni znají mě.

To takhle vycházíte z oblíbeného second handu a venku se srazíte se dvěma načančanými kolegyněmi, obtěžkanými nákupními taškami s logem světových módních značek.

V kině se po zhasnutí náhodou otočíte a za vámi sedí váš bývalý šéf a hypnotizuje vám zátylek.

Ve frontě u kasy vás předběhne sekretářka, která vás pravidelně pomlouvá při obědě.

Při plavání v bazéně omylem nakopnete do rozkroku svého finančního poradce.

Stojíte ve zverimexu a žvatláte přes mříže klece na papoušky, když se za vámi ozve výbuch smíchu. Vaši studenti jsou prostě všude.

V jídelně vám automaticky servírují jídlo bez masa, a místní filuta v podobě chlapíka škemrajícího o drobné jde vždycky přímo k vám.

V obchodě se spodním prádlem vědí, jakou máte velikost, a v knihkupectví vás znají taky: To je ta, co očuchává knížky.

Stávají se i situace raritní. Například tuhle v sauně. Přitočila se ke mně jakási prsatá paní, celá rudá od horké páry, a povídá, abych se na toho jejich kluka nezlobila. Je prý v pubertě, a ty známky si určitě opraví. Dodnes netuším, kdo to byl.

Maloměsto je prostě úžasné místo pro život. A nevýhody? I kdybyste mě mučili, nevím o žádné. 

autor: Martina Adlerová | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

  • Martina Adlerová: Čisté radosti

    Můj otec, celoživotní pesimista, mi nedávno vyčetl, že moje sloupky nejsou k poslouchání. Prý jsou strašně pesimistické. Mám si prý uvědomit, že někdy taky svítí sluníčko.

  • Martina Adlerová: Nejlepší dárek

    Já vím, že na Vánocích je nejkrásnější to, že můžeme být s rodinou. Ale stejně si myslím, že každý z nás potají doufá, že pod stromečkem najde něco úžasného. 

  • Martina Adlerová: Vyhlídka na rozporku

    Pro ty šťastlivce, kteří nevědí, co je rozporka: zní to sice jako vtipný argument, ale ve skutečnosti jde o kus dřeva, na který se při domácí porážce věší mrtvé prase.