Martina Adlerová: Vyhlídka na rozporku

4. leden 2023

Pro ty šťastlivce, kteří nevědí, co je rozporka: zní to sice jako vtipný argument, který použijete, abyste rozporovali něčí názor, ale ve skutečnosti jde o kus dřeva ve tvaru ramínka na šaty, s ocelovými kroužky po stranách, na který se při domácí porážce věší mrtvé prase.

A tento předmět pro mě konkrétně znamená totéž, co varovně zdvižený prst. Nebo slovní spojení Osudu neujdeš!

Jelikož jsem na zabijačkách vyrůstala, byla jsem už jako dítě obeznámena s aktivitami míchání krve, praní střev a smažení mozečku.

K tomu přidejte nevyhnutelné doprovodné jevy: močový měchýř na hraní pro psy, mastné kliky u dveří, krvavé nože, mrazáky nacpané mrtvolami a k obědu vařené vnitřnosti… a máte typický obrázek dětského nechutenství s pozdějším sklonem k anorexii. 

Je asi jasné, že v dospívání jsem se snažila prchnout před každým náznakem konzumace masa a radši se cpala rybízem.

Jenže osudu, jak známo, neujdeš.

Můj životní partner se prakticky přes noc změnil ze sportovce zdravého v ukázkový exemplář masoráda mastného. Nechápu, jak je to možné, ale teď mám doma zabijáka, který pravidelně loví, stahuje z kůže, kuchá a porcuje…

Jediné, v čem byl ochoten mi ustoupit, je to, že obřad škvaření sádla provádí v době, kdy jsem mimo republiku.

Takže ne, osudu člověk neujde.

A jako někdo žije ve stínu šibenice, já žiju stále s vyhlídkou na rozporku.

autor: Martina Adlerová | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související