Literární matiné 1. 2. 2009

KNIŽNÍ TIPY:

Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka
Nové vydání klasického díla české literatury, tentokrát s ilustracemi karikaturisty Petra Urbana.

Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka|foto:AFP

John Wilson: Barack Obama. Pokus o nemožné.
Nejen život nového prezidenta USA, ale také nejrůznější pohledy na jeho osobu a průřez jeho názory a postoji.

John Wilson: Barack Obama. Pokus o nemožné.

NÁŠ HOST:

František Cacák a Jan Kouba: Jak vzniklo a co skrylo Orlické jezero. Tak se jmenuje kniha, kterou už dnes může představit pouze druhý z jejích autorů, iniciátor a vydavatel knih o orlickém kraji František Cacák totiž vloni v létě nečekaně zemřel. Etnograf Prácheňského muzea v Písku Jan Kouba hovoří o velmi osobních důvodech, které jej samotného dovedly k zájmu o tuto problematiku.

RECENZE Jaromíra Slomka:

György Dragomán: Bílý král

Román pětatřicetiletého maďarského spisovatele Györgye Dragomána patří do poměrně již rozsáhlé řady děl pro dospělé čtenáře, jejichž hlavním hrdinou je dítě-vypravěč. Česká literatura má nedostižného Karla Poláčka a jeho chlapeckou pětici, anglické písemnictví zase Sue Townsendovou a jejího Adriana Molea. A teď je tu György Dragoman a jeho Džáta, jak jedenáctiletému chlapci přezdívají.
Ocitáme se nikoli v Maďarsku, nýbrž v Rumunsku 80. let, v době vrcholící diktatury komunistické strany a jejího šíleného generálního tajemníka. V orwellovsky ponurém světě je všechno absurdní, avšak absurditu berou všichni jako něco normálního, naučili se v ní žít. Náš hrdina, jediné dítě svých rodičů, prožívá své dospívání bez otce: "To už jsme žili bez táty dýl než půl roku, a přitom měl odjet jenom na týden, k moři, do výzkumné stanice, bylo to hrozně naléhavé, když se se mnou loučil, tak říkal, že je mu moc líto, že mě nemůže vzít s sebou, protože na moře je touhle dobou, koncem podzimu, opravdu nezapomenutelná podívaná..." Tady je to ještě pia fraus, milosrdná lež, vypravěčův otec byl ve skutečnosti zatčen a uvězněn, což je koneckonců informace, s níž by se muselo vůči děcku zacházet šetrně i ve svobodných poměrech. Jenže tady se lže všude a ve všem. Škola například nemůže, nesmí zvítězit v jakési branné soutěži, protože musí zvítězit jiná škola, kam chodí děti komunistických prominentů. Učitel nabádá vypravěče, dobrého střelce, aby vzduchovkou mířil schválně špatně. Náš hrdina to neudělá, nechce rozumět dobrovolné prohře, a přece prohraje, protože mu pořadatelé nedovolí vidět zblízka terč.
Všude kolem je strach, hrubost a sprostota - hrubí jsou učitelé i fotbalový trenér, brutálně se chovají spolužáci. A pokud je někdo hodný, je současně bizarní jako vypravěčův dědeček, někdejší komunistický funkcionář. Ten se kvůli roztržce se snachou stýká s vnukem jen dvakrát za rok, na jeho svátek a narozeniny. "Děda mě vždycky zval nejmíň měsíc předem, vždycky napsal stejná slova takovým tím kudrlinkovým písmem, že mě srdečně zve, abychom spolu strávili příjemné odpoledne při příležitosti společných jmenin, protože on měl stejné jméno jako já a táta, ale křestním jménem jsem mu nesměl říkat nikdy, dokonce ani dědo, vždycky jenom soudruhu tajemníku, takhle mu říkali všichni kromě babičky, ale já si myslím, že děda byl už v důchodu, a tak tajemník ani nemohl být."
Román Bílý král (ano, jde o šachovou figurku) připomíná časem děje i reáliemi oblíbenou prózu Ireny Douskové Hrdý Budžes. Bílý král je však dílem silnějším, zralejším, literárně hodnotnějším. I díky překladatelce Anně Valentové. Nakladatelství Dybbuk patří pochvala.

György Dragomán: Bílý král

SOUTĚŽ:

Odpověď na minulou soutěžní otázku: Jan Karafiát: Broučci. (75 odpovědí správně, 2 chybně)

Výherci: M. Bečvářová , K. Brynda, A. Čižmárová, p. Máchová, K. Neubauerová, J. Sobolíková.

Nová otázka: Příběh, který líčí jeden slavný německý román, má reálné kořeny. Kdo je neznámý chlapec, který se z ničeho nic objevil před branami Norimberka, neumí mluvit a nikdo netuší, kde až doposud žil? Co s podivným nalezencem? Jde snad skutečně o legitimního potomka významného šlechtického rodu, který musel kvůli intrikám vedlejší rodové větve zmizet ze světa? A co s ním, kdo se ho ujme a kdo jej ochrání? Chlapcovo jméno je zároveň titulem románu, který napsal významný německý autor Jakob Wassermann - což už je nápověda více než dostačující. Pokud jste tento příběh nečetli, vřele ho doporučujeme. Na odpověď máte tentokrát dva týdny!

Odpovědi na naši otázku a veškeré své dotazy či podněty k pořadu "Literární matiné" pište na adresu PhDr. Hana Soukupová, Český rozhlas, U Tří lvů 1, 370 01 České Budějovice, nebo na e-mail: hana.soukupova@cb.rozhlas.cz. Využít můžete i telefonní záznamník na čísle 386 797 277.

Záznam pořadu Literární matiné si můžete poslechnout v rubrice Rádio na přání.