Kroniku obce Dírná podědila po svém otci. Je za to ráda, jako pošťačka měla k lidem vždy blízko
Přišla jsem k tomu, jak se říká, jako slepý k houslím. Tak mluví o své roli kronikářky obce Dírná na Táborsku Věra Novotná. Předtím totiž zapisoval události desítky let její otec, který byl učitelem na místní základní škole.
Obecní kronika se začala v Dírné psát už v roce 1918, ačkoli zákonem to bylo nařízeno až o dva roky později. „Tehdy tu byl řídící učitel František Zajíc, který se o kroniku staral. Můj tatínek nastoupil jako učitel asi v roce 1954, kroniku pak převzal a psal ji až do roku 2000,“ říká Věra Novotná.
V posledních dvou letech ale už zapisovala za něj. „Hodně se mu třásla ruka, tak jsem psala podle jeho záznamů, a pak to tak nějak automaticky přešlo na mě. Mně to ale nevadilo, dělám to ráda. Celý život jsem pracovala na poště, takže s lidmi jsem byla v blízkém kontaktu a věděla jsem, co se kde děje,“ dodává.
V současnosti už má Dírná třetí kroniku, je vázaná v kůži a shromažďuje zápisky od přelomu tisíciletí. Věra Novotná zaznamenává nejen událostí z Dírné, ale i dalších pěti vesnic, které pod obec spadají.
V Dírné na Táborsku restaurují ojedinělá boží muka z počátku 19. století
Zhruba 130 tisíc korun si zatím vyžádaly restaurátorské práce na záchraně božích muk v Dírné na Táborsku. Jedná se o ojedinělou ukázku drobné sakrální architektury, která je na seznamu národních kulturních památek.
Zápisky z roku 2018 už má skoro hotové. Popisuje například opravu božích muk. „Čtyři obrázky z horní hlavice byly sejmuty a dámy k opravě restaurátorovi Josefu Novotnému z Prahy. Pod omítkou byly nalezeny voluty, to jsou ozdobné architektonické články ve tvaru spirálovitého závitu. Konečnou úpravu stavby natřeli bílo-žlutě,“ zmiňuje mimo jiné. Také přidává citaci z knihy Zděná boží muka v jižních Čechách od Pavla Hájka, v níž jsou boží muka z Dírné označena jako nejhezčí, nejmalebnější a nejoriginálnější.
Věra Novotná také připomíná, že Dírnou vlastnili dlouhá léta Vratislavové. „Rod tu žije dodnes. Paní Vratislavové letos bude 95 let a její syn má tady velký podnik, takže Vratislavové tady jsou dost proslavení,“ doplňuje.
S rodem souvisí i příběh nového zvonu pro místní kostel. „Když v roce 2002 zemřel hrabě Maxmilián Vratislav, který byl tady velice oblíbený, byla to opravdu rána pro všechny. Pět let po úmrtí mu jeho rodina dala ulít zvon, přivezli ho 10. srpna 2007 a o pouti byl vysvěcen v kostele,“ vypráví kronikářka.
Související
-
Kronikář Doudleb se snaží zaznamenávat hlavně to, co lidé jinde nenajdou
Není to jen zapisování událostí, ale také bádání o minulosti a zachraňování toho, co by se smrtí pamětníků zaniklo. Tak svou úlohu kronikáře chápe Jan Šimánek z Doudleb.
-
Kronikář obce Mezná bydlí v Soběslavi. Vymyslel způsob, jak vést kroniku na dálku
Proč by strojní zámečník nemohl umět dobře česky a zvládat sloh? Tak reaguje Jan Kolář, když se někdo podivuje nad tím, že je coby vyučený mechanik také kronikářem Mezné.
-
Když chce psát do kroniky Myslkovic, musí u stolu stát a podložit si ruku knihami
Desátým rokem je kronikářkou obce Myslkovice na Táborsku Marie Hodinářová. V prvních dvou letech zapisovala do obyčejné knihy, ale teď už má vázanou s koženými deskami.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
