Když se navigátor splete o 200 metrů, zabijeme se. To je holá realita Dakaru, říká Martin Macík

Lásku k Rallye Dakar má Martin Macík v genech. Jeho otec jel závod poprvé v roce 2003 a má na kontě úctyhodných sedmnáct účastí. „Dakarskou legendou se stanete, když odjedete deset Dakarů. To znamená nejen spoustu peněz, ale také spoustu odhodlání. I když je deset let relativně krátké období, tak je to strašně moc,“ komentuje Martin Macík mladší.

Rallye Dakar označuje za nejnáročnější soutěž na světě. „Řidiči, kteří jezdí ve špičce, jsou vrcholovými sportovci. Trénujeme na to celý rok, věnujeme tomu veškerý čas a ještě to stojí spoustu peněz, takže není sranda to dělat,“ dodává.

Poslední tři roky závodil Martin Macík v kamionu, kterému dal jméno Franta. „Je to celé naše stavba. Když tam vidíte ty tovární značky, tak to je jen vnější plášť, my si celý vůz sami vyvíjíme. Máme součástky z různých zemí a musíme je poskládat tak, aby to fungovalo, a to už je to know-how toho týmu,“ popisuje.

Frantu označuje za už devátou generaci vozů z dílny svého týmu. Do nové sezóny ale vstoupí s úplně novým kamionem – speciálem jménem Karel.

Rallye Dakar je podle Martina Macíka náročná také proto, že závodníci nemají možnost si předem projet trať a udělat si vlastní poznámky. „Plán dostaneme od pořadatele noc předtím a jediné, co navigátor stihne, je, že si označí pastelkami podstatné věci. A já musím věřit, že mi včas řekne, kde je díra. Když to řekne o 200 metrů jinde, zabijeme se. To je naprostá a holá realita, která dělá Dakar tak obtížným,“ vypráví.

Na rallye ho doprovází tým dvaceti lidí s asi sedmi asistenčními vozidly. Nejvíc je mechaniků, pak novinářů. „Myslím, že náš tým funguje skvěle, a dal bych ruku do ohně za všechny,“ komentuje Martin Macík.

On jako pilot potřebuje v náročném závodě nejvíc odpočinku ze všech. „V ideálním případě spím průměrně šest hodin denně. Jakmile přijedu do cíle, co nejrychleji udělám rozhovory, jdu okamžitě na večeři, do sprchy a hned si lehnout. Nejhorší je, že když se něco stane, tak přijedete pozdě a zrovna jako naschvál je druhý den etapa, kdy startujete brzo,“ vypráví.

Čtěte také

Krize přišla. Vandráci Pavel Liška a Jan Révai se v Guatemale rozdělili kvůli sporu o snídani

Rallye Dakar už má čtyřicetiletou tradici. „Před 42 lety se v poušti v Africe ztratil Francouz jménem Thierry Sabine. Myslel, že tam umře, ale nakonec našel cestu domů a napadlo ho uspořádat tam závod,“ připomíná Martin Macík.

Od prvního startu v roce 1979 se zásadně změnily technické možnosti a zázemí, ale také původní trasa z Paříže ve Francii do Dakaru v Senegalu. Závod pokračoval v Africe skoro třicet let, v roce 2008 byl ale kvůli teroristickým útokům zrušen a následující rok přesunut do Jižní Ameriky.

Příští rok čeká piloty další přesun, a to do Saúdské Arábie. „Každý kontinent je jiný, ale my jedeme uzavřený závod a popravdě, mě je úplně jedno, co mám po koly, jen na to musím natrénovat. Určitě tam bude písek, hory, kameny, všechno tam najdete, myslím, že budou menší duny a písek bude zrádnější. A bude jiný časový posun, takže Rallye Dakar uvidíte v televizi už před večerními zprávami, což je příjemné,“ uzavírá Martin Macík.