Když Janek Ledecký natáčel klip k hitu Na ptáky jsme krátký, nechtěně text potvrdil. Zřítil se s padákem

„Když jsme u toho množství cen, tak to byste měli vidět byt Esterky. Tam se nedá pro ty poháry, křišťálové glóby a medaile už dneska pohnout. Vůbec se to nedá srovnat, to není desetkrát, to je stokrát a možná ještě víckrát víc, kolik toho ona má,“ připomíná Janek Ledecký úspěšnou dceru, olympijskou vítězku.

Vlastní ocenění ho těší, ale podstatnější je pro něj kontakt s publikem. „Třeba loni před Vánoci, když tam byly ještě přesunuté i koncerty z covidu, jsme měli 28 vystoupení v tahu. To jsme opravdu jeli bez přestávky. Kapela už začínala být trošku vyždímaná, ale mě to hrozně nabíjí, mně je čím dál tím líp. Koncerty jsou moje dobíječka,“ říká.

První bungee jump v republice

Svou daň si práce občas vybírá jinak. Při natáčení videoklipu k megaúspěšné písni Na ptáky jsme krátký se Janek Ledecký zřítil s padákem. „To je nomen omen, jako když chcete potvrdit, o čem ta písnička je. Já jsem si koledoval už při křtu tohoto singlu, kdy jsem v Ústí nad Labem skočil úplně první oficiální bungee jump tehdejší federativní republiky. Poprvé a naposledy jsem pronikl do přehledu večerních zpráv: George Bush starší schválil nový doplněk zákona o zbraních a Ledecký skočil bungee jumping, dobrý večer, vítejte u zpráv,“ vypráví se smíchem.

„Když jsme pak točili ten klip, kde jsem i skákal z můstku na vodních lyžích a senzačně jsem si to užíval, tak mě taky táhli na padáku za člunem. To je disciplína, kterou zkoušejí v létě důchodci u moře, protože tam neděláte nic, jen visíte jak pytel. Ale pozor – nedá se to řídit, nedá se to zastavit, nedá se dělat nic. A kapitán neodhadl sílu člunu a protivítr, napálil to a hned po startu, když už jsem ale byl asi 15 metrů vysoko, se se mnou lano přetrhlo,“ pokračuje.

Kdyby se snesl na vodní hladinu, bylo by to ještě dobré. Takové štěstí ale tehdy český zpěvák a skladatel neměl. „Padák se takzvaně vylil, jak říkají paraglidisti, takže mě to sfouklo na cestu. Rozlámal jsem si levé zápěstí, tři čtvrtě roku jsem potom nemohl hrát na kytaru. Ale už je to dobrý,“ směje se po pětadvaceti letech.

Sport zůstal ve sportovní rodině i jeho velkým koníčkem. „My jsme zatížení na klouzavé sporty. Lyže, snowboard a v létě windsurfing. To jsou sporty velmi technické a díky tomu, že se pohybuju pořád někde kolem Ester a mám po ruce ty svěťákové trenéry, nejlepší kouče na světě, tak se furt zlepšuju,“ dodává Janek Ledecký.

Ačkoli si cíleně hlídá fyzičku a ta i po šedesátce jeho slovy „zatím drží“, na vánoční šňůru potřebuje něco jiného. „To vyžaduje spíš, aby člověk nic nechytil. Takže se budu snažit, aby to letos zase takhle vyšlo,“ uzavírá.

Celý rozhovor s Jankem Ledeckým si poslechněte online.