Jiří Březina: Vysvědčení
Pamatujete si, co jste měli na vysvědčení ve třetí třídě? Skoro bych se vsadil, že ne. Možná si matně pamatujete poslední vysvědčení ze základní školy, také třeba, jaké známky se skvěly na tom maturitním, ale jinak se všechny ty jedničky, dvojky, trojky a asi i čtyřky a pětky člověku už dávno vykouřily z hlavy.
Je tady ale ještě jedno vysvědčení, které si v sobě tak trochu neseme do života. To z první třídy. Je totiž završením naší první vážnější kolize se vzdělávacím systémem.
Já jsem měl v první třídě samé jedničky. Neříkám to proto, že bych se chtěl vytahovat. Mám velmi silné podezření, že je měli také všichni spolužáci a spolužačky. A i když na první roky pod taktovkou socialisticky kované učitelky nevzpomínám zrovna s láskou, ty jedničky byly fajn.
Mám teď doma prvňáka, který si právě dnes pro to svoje první vysvědčení půjde. Teprve teď si uvědomuju, kolik se toho takové dítě musí naučit. Sedět na zadku, udržet pozornost po tři čtvrtě hodiny. A k tomu číst, psát, počítat.
Nezapomněl jsem na něco? Ano, zapomněl – to vše v podmínkách uzávěry škol, nalepení na monitoru počítače nebo ve spolupráci s pedagogicky bezradnými rodiči.
To poslední navíc neplatí jen pro prvňáky, v mnohem větší míře se to dotklo starších žáků a studentů.
Z toho mi vyplývá, že letos by si ty „samý“ zasloužili všichni.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
