Martina Adlerová: Vždy ve střehu

13. červenec 2021

Patřím bohužel mezi úzkostné matky. Celé dětství provázím ty své drobečky neurotickým pohledem a předvídám, co všechno by se mohlo stát.

Za levým ramenem mi sedí hysterický záchvat a za tím pravým nervový kolaps. Mám nastudovanou příručku první pomoci a poslední záchrany, jsem horskou náčelnicí, lavinovou průkopnicí a instruktorkou plavání. Umím masáž srdce a dokážu vyslat nouzový signál SOS. 

Ale zřejmě to pořád nestačí.

Nejhorší muka prožívám, když děti odjedou na letní tábor. Noc co noc se budím z nočních můr a katastrofické scénáře jsou mým denním chlebem.

Zdá se mi třeba, že se moje první dítě topí v řece, a to druhé tepenně krvácí v křoví, zatímco oddíloví vedoucí hrají ve stanu karty. Ještěže v místě tábora není signál, protože bych volala třikrát denně a dcery by se musely hanbou propadnout.

Ale na druhou stranu mě to udržuje ve stadiu permanentní bdělosti. Jsem vždy připravena zasáhnout, když se dítě (jakékoliv dítě!) zakucká lentilkou, uvízne v ostružiní nebo vběhne na pastvinu mezi rozdováděný skot.

Stejné utrpení prožívám i v případě všech našich zvířat. Manžel si klepe na čelo. Samozřejmě, on si to může dovolit.

Všichni na světě můžou zůstat v klidu a nad věcí, když mají vedle sebe Matku Terezu kříženou s Jamesem Bondem.

Taky bych to brala.

No… a o tom to je.

autor: Martina Adlerová | zdroj:
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?