Jiří Březina starší: Tepláky

Samozřejmě, vždycky v nich bylo možné na ulici potkat někoho, kdo v nich venčil psa nebo narychlo vyběhl pro rohlíky. Ale když jsem v teplákách s logem NASA potkal skupinu navoněných mladých mužů, viditelně vyrážejících do společnosti, bylo jasné, že jde o víc. Že tepláky jsou zpět.

Tu starou teplákovou éru, kdy se nosily i do divadla, aby bylo zřejmé, že nafintěná buržoazie u nás skončila, tu už jsem naštěstí nezažil. Byla ale v živé paměti mých rodičů a z jejich povídání mi jde i dnes mráz po zádech.

My už jsme do školy i na výlety chodili až nesnesitelně slušně oblečení, o návštěvách ani nemluvě. Vše pod heslem „Co by řekli lidi!“. Když třeba vidím na fotkách, v čem jsem byl vysílán na pouť, divím se, že to na mé psychice nezanechalo trvalou stopu.

Našim hrám, dětským výpravám a ostatním volnočasovým aktivitám, jak by se krásně řeklo dnes, ale tepláky vévodily. V zimě jsme v nich i sáňkovali, lyžovali a bruslili. Naše tepláky neměly přehnaně vypasovanou fazónu. Byly dokonale beztvaré a plandavé nohavice byly navíc dole stažené gumou, což bylo praktické, protože se v nich dalo pronášet leccos, co neměly spatřit oči světa.

Když sleduju elegantní oblečení dnešních dětí, závidím jim. Ale jenom trošku. Když došlo na matlání v bahně a trhání čímkoli od hřebíků v plotě po psí zuby, byly tepláky daleko vděčnější. Už proto, že byly všechny modré, takže nebyl problém sehnat záplatu.

A teď máme tepláky zpět. Možná se jen vyčerpala móda, možná už je zase čas to pořádně nandat buržoazii. Pravda, není to stejné. Už to logo NASA zdvihá dnešní tepláky ke hvězdám.