Jiří Březina starší: Drobným písmem
Při nákupu potravin si často vzpomenu na rosettskou desku. To je ten slavný kus kamene, který našli napoleonští vojáci při egyptském tažení.
Původně měl skončit v jakémsi opevnění, ale jeden důstojník si naštěstí všiml, že kámen je hustě popsaný starodávným písmem, a tak skončil v muzeu, ten kámen, samozřejmě.
Obsah textu není moc zajímavý, jen jedna z mnoha podlézavých ód na panovníka, o jaké nemáme žádnou bídu ani dnes. Jenže se ukázalo, že na kameni je vytesán ve třech jazycích stejný text, což zásadně pomohlo rozluštění egyptských hieroglyfů, které do té doby odolávaly všem pokusům. Letos to bude už dvě stě let, co si v egyptských chrámech a pyramidách čteme jako v knize. Ne tedy vy a já, ale studovaní archeologové ano. Aspoň oni to tvrdí.
A proč si na tenhle kámen vzpomínám zrovna u regálu v potravinách? Závidím budoucím archeologům, jak ti to budou mít snadné. Ne že bych si to přál, ale dejme tomu, že v budoucnosti zanikne čeština. Nakonec děláme pro to dost.
Za mnoho století pak narazí dělníci při výstavbě nové mezigalaktické dálnice desítky metrů pod povrchem na zasypaný supermarket a archeologové budou mít ne jednu, ale celý důl rosettských desek. Na každé sladké tyčince, která se vejde do dlaně, najdou její složení kromě češtiny i v jazycích půlky Evropy. Vietnamská polévka rozšíří záběr na Asii. Zatímco vzkříšení starých egyptských textů trvalo léta, u češtiny to bude záležitost na pár týdnů.
Pro budoucnost tedy dělají výrobci dost. Horší je to s námi, kteří musíme dneska ty blechy číst.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.