Jiří Březina starší: Frajeřina nezebe

18. leden 2022

„Vem si čepici, vem si něco teplejšího, nastydneš!“ Kolikrát jsem jako dítě podobné výzvy slyšel už s rukou na klice, když jsem se pokoušel nepozorovaně uniknout rodičům z dohledu. Poslechl jsem málokdy.

Nepomáhala ani tátova oblíbená průpovídka „Frajeřina nezebe“ ani výhružky typu „Počkej, až budeš velkej, tak to poznáš!“. Klukovský dresscode té doby velel nevypadat změkčile a tak jsme jako opravdoví chlapi pohrdali rozmary počasí a dokazovali svoji otužilost, abychom nezapadli do nepřijatelné kategorie „srab“.

A tak jsem si čepici bral jen na lyže nebo na hokej, ale i tam často putovala pod bundu a rukavice s ní. Při hrabání tunelů v závějích jsme se pravidelně zmáčeli až na kůži, což bylo v bavlněné teplákovce daleko snazší než v dnešních značkových membránách.

Jednou jsem se při bruslení propadl po pás do rybníka a v mokrých teplácích šel kilometr domů v mrazu. Nebyla z toho ani rýma a druhý den jsem byl na rybníce zas.

Naše úsporné oblékání mělo vůbec zanedbatelné zdravotní následky. Dětský organismus musí být pozoruhodně odolný, protože neduhy vážnější než rýma se nám většinou vyhnuly úplně. Jednou nebo dvakrát mě sice položila angína, ale jinak byl můj počet zameškaných hodin na vysvědčení buď jednociferný, nebo rovnou nulový. Ani nevím, jak moc to kantory těšilo.

I jako dospělý jsem byl dost otužilý a čepici, šálu i rukavice jsem považoval za zbytečné dědkovské rekvizity. Dlouho mi to procházelo a neschopenky za třicet let bych spočítal na jedné ruce. Ale pak se to zlomilo a jednu zimu jsem promarodil skoro kompletně. Od té doby kdykoli u dveří uslyším „Vem si čepici“ poslušně se pro ni vrátím.

Ne, už to na mě nevolají rodiče. Ochotně je nahradila moje žena.

autor: Jiří Březina starší | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související