Jiří Březina starší: Rovné příležitosti mužů a žen
Hodně se teď mluví o rovných příležitostech mužů a žen. Nejsem proti, ale je pro mě těžké si to prakticky představit.
Z jedné strany je čím dál jasnější, že ženy nemají problém s většinou mužských profesí. Slouží u policie i v armádě, řídí autobusy i letadla a některé z nich zvládají podélné parkování daleko líp než já. Pravda, s lopatou a krumpáčem ve výkopech jich moc nevídáme, ale tam už dneska stejně vrčí nějaké kapesní rypadlo.
Myslím, že problém by nastal spíš na opačné straně. Samozřejmě, jsou třeba muži, kteří rádi vaří, a někteří i dobře. Ostatně promítněte si hvězdy kuchyňských seriálů, jeden chlap vedle druhého. Jenže jejich jídla jsou umělecká díla, potřebují pro ně nejlepší suroviny a čas není jejich pánem. Nevím, jak by se tvářili, pokud by měli převzít trvalou starost o výživu větší rodiny s omezeným rozpočtem. Tedy něco, co bez světla reflektorů zvládají tisíce žen každý den, a přitom ještě stihnou chodit do práce.
S péčí o děti je to stejné. Každý normální chlap si rád užívá letní výlety s rozesmátými dětmi, vítr ve vlasech a blbnutí na louce. Když ale léto vystřídá podzim a přijdou nachlazení, čekárny na středisku a prokašlané noci, nenajdete mnoho otců, kteří řeknou „já se o něj postarám, ty se vyspi do práce“. A nejspíš není ani moc matek, které by takovou nabídku s klidem přijaly.
Nechci tedy tvrdit, že všechny ženy jsou andělé a všichni muži nezodpovědní flinkové, ale nemohu se zbavit dojmu, že lidstvo přežívá hlavně díky ženám, zatímco pokud mu přežití někdo komplikuje, většinou je to muž.
Vychází mi z toho ne moc příjemný, ale celkem jednoznačný závěr: pokud by skutečně mělo dojít mezi ženami a muži k důslednému vyrovnání, museli bychom my muži nejspíš zatraceně přidat.
Související
-
Jiří Březina starší: Mateřský jazyk
Některé věci se nám zdají tak samozřejmé, že o nich ani nepřemýšlíme. Například mateřský jazyk. Každému je přece jasné, že jde o jazyk, kterým na nás mluvila matka.
-
Jiří Březina starší: Fazole
Mezi dobou, kdy kupujete hračky vlastním dětem a kdy je pak kupujete vnoučatům, uplyne zhruba dvacet let. Vstoupit po takové pauze do hračkářství není jen tak.
-
Jiří Březina starší: Mezinárodní den vzdělávání
Každý jsme jiný a nejlíp je to vidět ve škole. Výuka je pro všechny stejná, ale někomu jdou počty a rýsování a vázne na shodě podmětu s přísudkem, jiný to má přesně naopak.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
