Jiří Březina starší: Rovné příležitosti mužů a žen

Z jedné strany je čím dál jasnější, že ženy nemají problém s většinou mužských profesí. Slouží u policie i v armádě, řídí autobusy i letadla a některé z nich zvládají podélné parkování daleko líp než já. Pravda, s lopatou a krumpáčem ve výkopech jich moc nevídáme, ale tam už dneska stejně vrčí nějaké kapesní rypadlo.

Myslím, že problém by nastal spíš na opačné straně. Samozřejmě, jsou třeba muži, kteří rádi vaří, a někteří i dobře. Ostatně promítněte si hvězdy kuchyňských seriálů, jeden chlap vedle druhého. Jenže jejich jídla jsou umělecká díla, potřebují pro ně nejlepší suroviny a čas není jejich pánem. Nevím, jak by se tvářili, pokud by měli převzít trvalou starost o výživu větší rodiny s omezeným rozpočtem. Tedy něco, co bez světla reflektorů zvládají tisíce žen každý den, a přitom ještě stihnou chodit do práce.

S péčí o děti je to stejné. Každý normální chlap si rád užívá letní výlety s rozesmátými dětmi, vítr ve vlasech a blbnutí na louce. Když ale léto vystřídá podzim a přijdou nachlazení, čekárny na středisku a prokašlané noci, nenajdete mnoho otců, kteří řeknou „já se o něj postarám, ty se vyspi do práce“. A nejspíš není ani moc matek, které by takovou nabídku s klidem přijaly.

Nechci tedy tvrdit, že všechny ženy jsou andělé a všichni muži nezodpovědní flinkové, ale nemohu se zbavit dojmu, že lidstvo přežívá hlavně díky ženám, zatímco pokud mu přežití někdo komplikuje, většinou je to muž.

Vychází mi z toho ne moc příjemný, ale celkem jednoznačný závěr: pokud by skutečně mělo dojít mezi ženami a muži k důslednému vyrovnání, museli bychom my muži nejspíš zatraceně přidat.