Jiří Březina starší: Mateřský jazyk
Některé věci se nám zdají tak samozřejmé, že o nich ani nepřemýšlíme. Například mateřský jazyk. Každému je přece jasné, že jde o jazyk, kterým na nás mluvila matka, tedy první jazyk, se kterým jsme se v životě setkali.
V něm jsme se od dětství učili pojmenovávat osoby, zvířata a věci, známe ho nejlíp, běží v něm naše myšlenky a není na tom co vysvětlovat.
Jenže tak jednoduché to není. Při pátrání po definici mateřského jazyka jsem narazil na spoustu otazníků a nakonec zjistil, že žádná použitelná definice vlastně není. A že je to celé složitější.
Zmatek v tom dělají třeba přistěhovalci, národnostní menšiny, ale i celé národy, které mluví doma jinak než na veřejnosti. Oni nebo jejich děti se mohou dostat do situace, kdy nejlépe zvládají úplně jiný jazyk než ten, který znají od své matky nebo který si s danou národností my spojujeme.
Dnes je to vidět třeba na Ukrajině, ale začátky našeho národního obrození nevypadaly jinak, zejména ve městech. Dále nám to komplikují děti ze smíšených manželství, které úplně rovnocenně ovládají oba jazyky svých rodičů. Který z nich je mateřský?
A tady přichází jako čerstvá novinka pojem jazyka otcovského. Opravdu, to jsem si nevymyslel! Kupodivu nejde o další produkt současné hyperkorektní mánie, ale o výsledek seriózních genetických výzkumů. Podle nich většina jazykových schopnosti souvisí s tou částí dědičnosti, kterou dítě získává od otce. Objevitelé toho faktu nezpochybňují, že první jazyk učí děti matka, ale tvrdí, že tím jazykem je přednostně jazyk jejich otce, pokud oba rodiče nemluví stejně.
Čert aby se v tom vyznal. Ono samozřejmě víc než na definicích záleží na tom, abychom se domluvili. A o to bychom se všichni měli snažit, ať mluvíme jakkoli.
Související
-
Jiří Březina starší: Fazole
Mezi dobou, kdy kupujete hračky vlastním dětem a kdy je pak kupujete vnoučatům, uplyne zhruba dvacet let. Vstoupit po takové pauze do hračkářství není jen tak.
-
Jiří Březina starší: Mezinárodní den vzdělávání
Každý jsme jiný a nejlíp je to vidět ve škole. Výuka je pro všechny stejná, ale někomu jdou počty a rýsování a vázne na shodě podmětu s přísudkem, jiný to má přesně naopak.
-
Jiří Březina starší: Pracovní stůl
Nevím, jak to máte vy, ale sám jsem léty zjistil, že u stolu mohu buď pracovat, nebo na něm uklízet. Obojí naráz nezvládám.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
