Jiří Březina starší: Pokrok zastavíš
Říká se, že pokrok nezastavíš, a opravdu na první pohled se zdá, že se všechno kolem nás neustále vyvíjí a mění k lepšímu.
Když přijdete s malým dítětem k zapomenuté telefonní budce, máte už problém s vysvětlováním, k čemu byla dobrá.nDalší generace rodičů bude nejspíš stejné otázce čelit u pavučinami obalené benzinové pumpy, protože auta s tím hlučným páchnoucím pohonem už budou k vidění jen na srazech veteránů.
Považujeme příchod dokonalejších a lepších věcí za samozřejmý a někdy reptáme, jak dlouho to všechno trvá a kde jsou ty hodinky s vodotryskem.
Neuvědomujeme si přitom, že pokrok není samozřejmý a že v dějinách se objevují momenty, kdy se nejen zastaví, ale dokonce zařadí zpátečku.
Jednu takovou zpátečku jsem mohl vidět na vlastní oči u staré zdi na anglickém pobřeží. Ta zeď patřila k staré pevnosti a pamatuje dlouhá staletí dobývání, ničení, budování a oprav. Na jednom místě je do hloubky obnažená výkopem, aby byly vidět všechny vrstvy, ze kterých vznikala. Shora dolů se střídají hrbaté vrstvy primitivního středověkého zdiva z neopracovaného kamení, lišící se jen stupněm rozpadu.
A úplně dole pod tím vším najednou vidíte červené cihly. Tu pevnost totiž založili Římané a zbylo po nich cihlové zdivo, dokonale rovné a zachovalé, svítící spárami z nesmrtelné římské malty, kterou dodnes neumíme napodobit. Římská zeď budí dojem, že ji postavili někdy předloni a novější vrstvy proti ní vypadají jako zbytky dětské hry na zedníka.
Při čtení novinových zpráv si na tu zeď občas vzpomenu.
Související
-
Jiří Březina starší: O havraním letu
Jednou jsem jel do práce na kole a foukal vítr, samozřejmě proti mně. Foukalo dost. I když jsem jel po rovině, musel jsem přišlápnout, abych udržel rychlost.
-
Jiří Březina starší: Smajlíky
Jistě vám neušlo, že se nám do psané řeči vtrousily symboly, oficiálně emotikony, ale říkáme jim smajlíci.
-
Jiří Březina starší: Příroda na sídlišti
Když jsme se stěhovali na sídliště Máj, byl dům tak nový, že jsme se v něm potkávali s řemeslníky. Stál úplně na konci a hned za ním začínal vzrostlý les.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
