Jiří Březina starší: Pokrok zastavíš

Když přijdete s malým dítětem k zapomenuté telefonní budce, máte už problém s vysvětlováním, k čemu byla dobrá.nDalší generace rodičů bude nejspíš stejné otázce čelit u pavučinami obalené benzinové pumpy, protože auta s tím hlučným páchnoucím pohonem už budou k vidění jen na srazech veteránů.

Považujeme příchod dokonalejších a lepších věcí za samozřejmý a někdy reptáme, jak dlouho to všechno trvá a kde jsou ty hodinky s vodotryskem.

Neuvědomujeme si přitom, že pokrok není samozřejmý a že v dějinách se objevují momenty, kdy se nejen zastaví, ale dokonce zařadí zpátečku.

Stará římská zeď na anglickém pobřeží|foto:Jiří Březina starší

Jednu takovou zpátečku jsem mohl vidět na vlastní oči u staré zdi na anglickém pobřeží. Ta zeď patřila k staré pevnosti a pamatuje dlouhá staletí dobývání, ničení, budování a oprav. Na jednom místě je do hloubky obnažená výkopem, aby byly vidět všechny vrstvy, ze kterých vznikala. Shora dolů se střídají hrbaté vrstvy primitivního středověkého zdiva z neopracovaného kamení, lišící se jen stupněm rozpadu.

A úplně dole pod tím vším najednou vidíte červené cihly. Tu pevnost totiž založili Římané a zbylo po nich cihlové zdivo, dokonale rovné a zachovalé, svítící spárami z nesmrtelné římské malty, kterou dodnes neumíme napodobit. Římská zeď budí dojem, že ji postavili někdy předloni a novější vrstvy proti ní vypadají jako zbytky dětské hry na zedníka.

Při čtení novinových zpráv si na tu zeď občas vzpomenu.