Jiří Březina starší: Nečekané nápady

Třeba tenkrát, když se mi roztrhl plášť na kole. Šoupavé zvuky mě upozornily na černou jitrnici, která se drala ven škvírou kolem ráfku a už už hrozila prasknutím. Taková věc se vám samozřejmě nestane před servisem, ale počká si, až budete někde daleko v polích. Vypadalo to, že zbytek dne strávím tlačením kola a budu rád, když domů dorazím do tmy.

A v tuhle beznadějnou chvíli se v příkopu u silnice zablýskla odhozená PET láhev. A najednou jsem bez přemýšlení přesně věděl, co s ní. Nožem jsem z boku láhve vyřízl úhledný oválek, podložil s ním díru a bez problému dojel domů. Ještě nikdy mi ekologická bezohlednost mých spoluobčanů neudělala takovou radost.

Jiný případ se stal při oslavě, na kterou jsme byli pozváni. Slavily se narozeniny a tak nesměl chybět dort. Přišli jsme ale zrovna v okamžiku krize. Nad velkou mísou plnou vaječných bílků právě ohlásil svou rezignaci elektrický šlehač. Ruční šlehání toho množství bylo beznadějné a vypadalo to, že nebudou na čem sfoukávat svíčky. Nálada pod psa.

Jenže hostitelé měli doma elektrickou vrtačku. Vytrhl jsem z nebožtíka šlehače metly, upnul je do sklíčidla a za chvíli byly bílky našlehané nejmíň tak dobře jako šlehačem. Na vrtačkový dort vzpomínáme dodnes.

Podobných momentů jsem zažil víc a mají společné to, že ta řešení nevymýšlím ani nehledám, fakticky s nimi nemám nic společného. Najednou je mám v hlavě, jako by mi je tam někdo strčil hotová.

Samozřejmě dostávám i spoustu hloupých a neužitečných nápadů, ale těmi se tu chlubit nebudu.