Jiří Březina starší: Na poslední chvíli
Pronásleduje mě to od dětství. Už rodiče mi říkali: Děláš všechno na poslední chvíli. Začínám na věcech dělat až v momentě, že už vlastně nejdou stihnout.
Někdy chybí den, někdy hodina. Pak šturmuju a přitom se mlátím do hlavy, že jsem nezačal o ten den nebo tu hodinu dřív. Příště! Příště tomu ten čas dám, aby svět konečně poznal, co je to dokonalé dílo. Ale jak tušíte, příště to dopadne úplně stejně.
Nedávno jsem třeba dělal fotoknihu. Hromadu fotek i hrubé texty jsem měl pohromadě od léta, zbývala práce na pár dní a věděl jsem, že kniha musí jít do výroby nejpozději měsíc před Vánoci, aby z ní byl originální dárek pod stromeček. Ne že bych to pustil z hlavy! Naopak jsem si pravidelně říkal: Zatím je čas, ale až dodělám A a B, a možná ještě C, sednu na tu knihu. A, B i C bylo dávno hotové, přišly jiné překážky a kniha stála. Abych před sebou neztratil tvář, omlouval jsem se tím, že nevím, jak začít.
Začnu od fotek, když je to fotokniha? Nebo bude lepší vybírat fotky až k textu? Nebylo by nakonec lepší začít obálkou? Když bude mít výsledek od začátku tvář, bude se mi možná lépe dávat dohromady.
A v podobně logických, ale dokonale nekonstruktivních úvahách plynul čas až do bodu, kdy už to vlastně nešlo stihnout. Knihu jsem předal do výroby na poslední chvíli a s pocitem, že ještě den, ještě hodinu, a bylo by to ono.
Ale nechci ten stav malovat úplně načerno. Zjistil jsem, že v časové tísni dostávám nejlepší nápady. Třeba obálku, nad kterou bych v srpnu určitě dumal pár dnů, jsem měl za deset minut, a ta srpnová by nebyla lepší. Jako by si nějaký neviditelný strojvůdce v mé hlavě řekl: Teď je na tom fakt bídně, tak mu přiložíme pod kotel.
Legendární skladatel Leonard Bernstein prohlásil: Abyste dokázali něco úžasného, potřebujete dvě věci: plán a nedostatek času.
Takže mně už chybí jen ten plán.
Související
-
Jiří Březina starší: Budějovické bloudění
K něčemu se přiznám. Žiju v Budějovicích přes 30 let, ale z jednoho pohledu jsem pořád náplava. Stále jsem nezvládl místní názvosloví a už si nedělám naději na zlepšení.
-
Jiří Březina starší: Státní hranice
Ještě dnes to se mnou škubne, kdykoli přejíždím státní hranici nebo přes ni jen tak pěšky přejdu. Zbylo to ve mně z doby, kdy státní hranice byla tabu.
-
Jiří Březina starší: Vůně cibule
Jednou v neděli jsem se vzbudil dřív než obvykle. O hodně dřív, nebylo ještě šest. Probudila mě intenzivní vůně cibule, hozené na horký omastek. Bylo to docela příjemné.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
