Jiří Březina starší: Vůně cibule
Jednou v neděli jsem se vzbudil dřív než obvykle. O hodně dřív, nebylo ještě šest. Probudila mě intenzivní vůně cibule, hozené na horký omastek. Bylo to docela příjemné, protože cibuli mám rád.
Nejdřív jsem podezíral svoji ženu, že mě chce překvapit snídaní do postele, ale když jsem ji viděl spokojeně chrupat vedle sebe, pochopil jsem, že zdroj té vůně není uvnitř. Vykoukl jsem ven a viděl, jak se v jediných rozsvícených oknech široko daleko míhají kuchařky. Bylo jasno.
Dům, kterému ta okna patří, stojí blízko nás za malým parkem. Není starý, vznikl současně se sídlištěm, ale je na něm vidět snaha odlišit ho od panelového okolí. Podle mě se to odlišení povedlo až moc. Jeho styl bych se neodvážil pojmenovat, najdete na něm sloupy, oblouky, prosklené stěny, mansardovou střechu, ateliérová okna i náznak věžičky na kulatém rohu.
V tom domě už byly kanceláře, cestovka, učňák i hotel. Teď je z něj domov důchodců, což je proti hotelu určitě změna k lepšímu. Důchodci nekřičí do noci, nezvou si hlučné kapely a nerozbíjejí nám pod okny láhve. Skoro ideální sousedé. Tedy až teď na tu cibuli.
Jak jsem řekl, to první cibulové probuzení bylo docela milé a rád bych na něj vzpomínal, kdyby to tím skončilo. Jenže ta voňavá snídaně se opakuje každou neděli. Každou sobotu jdu spát s tísnivou vidinou, že mě ráno v šest vzbudí vůně, před kterou není úniku. A jak známo všechno, opravdu všechno se časem přejí.
Přemýšlel jsem, co s tím. Spaní za zavřenými okny si nedovedu představit. Psát žádosti, kterými bych připravil stařenky a staříky o jejich oblíbenou snídani, by bylo neurvalé, takže to neudělám. O násilí na kuchařkách jsem ani neuvažoval. Trochu pomáhá jen pořádná rýma, ale tu také nemám pořád. Dokonale neřešitelná situace.
Cibuli mám pořád rád, ale nějak už to není ono.
Související
-
Jiří Březina starší: Památka zesnulých
Svátek jménem Památka zesnulých je zajímavý už tím, že tohle jméno má jen v kalendáři. Nikdy jsem nezažil, že by někdo řekl: „Na Památku zesnulých zapálíme babičce svíčku.“
-
Jiří Březina starší: Změna času
Změny času nemám rád, říkám to rovnou. Nejde jen o to, že po každé změně špatně spím, ale hlavně mi tahle násilná hra s přírodou přijde nesmyslná ze systémového pohledu.
-
Jiří Březina starší: Školní zavazadla
Objem lidského vědění se neustále zvětšuje, což je mimo jiné vidět i na stálém bobtnání školních zavazadel. Připomněl jsem si to začátkem září, když ulice zaplnili školáci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
