Jiří Březina starší: Mateřská řeč
Nedávno jsem se dostal k článku, jehož autor zpochybňoval důležitost pravopisu a gramatiky v internetových diskusích.
Pokud prý si rozumíme, je bazírování na tvrdém a měkkém „i“ zhola zbytečné, o nějakých čárkách ani nemluvě. Naopak za vrcholně trapné ten člověk prohlašoval jakékoli kritické reakce na takové chyby, protože jsou projevem netolerance a nadřazenosti a jako takové vlastně daleko odpornější než chyba samotná.
Tohle umírání správné češtiny v přímém přenosu už na internetu sleduju dlouho a musím říct, že mě nijak netěší. Možná jsem přehnaně úzkoprsý, ale nějak nedokážu ty věty bez interpunkce a s náhodně prostřídanými měkkými a tvrdými „i“ brát vážně, a to ovlivňuje i můj postoj k obsahu toho textu.
Nikdy nevím, jestli mi autor tímhle postranním kanálem prozrazuje, že už od první třídy důsledně chodil za školu, anebo jde naopak o vzdělance se dvěma tituly, kterému jen my čtenáři nestojíme za námahu.
Úspornými důvody to ale nebude. Ne že bych to někdy udělal, ale jakmile se kdokoli v diskusi opováží zmínit, že by ta čeština mohla být lepší, autor nelituje času, aby mu svým páchnoucím derivátem rodného jazyka důkladně vynadal.
Často padne spojení „grammar nazzi“, doslova „mluvnický nacista“, které má naznačit, že i slušný požadavek na jazykovou úroveň je vlastně potlačováním autorovy svobody a pokud ho vznesete, jste totalitní zrůda.
V té souvislosti je zajímavé, jak často se ohání svobodou ti, kteří zkoušejí trpělivost většiny zamořováním veřejného prostoru čímkoli většinově nepřijatelným. Jako by svoboda byla jen privilegiem bezohledných sprosťáků.
Vrátím se tam, kde jsem začal. Ten článek mě nakonec docela potěšil. Následovala za ním totiž diskuse, ve které čtenáři autora i s jeho novátorskými názory prakticky jednohlasně spláchli do kanálu. A to bez jediné gramatické chyby.
Související
-
Jiří Březina starší: Tepláky
Móda se – jak známo – opakuje. Nic jiného jí ani nezbývá, máme pořád dvě nohy a dvě ruce a barevná paleta není nekonečná. Takže vlastně není divu, že se vrátily i tepláky.
-
Jiří Březina starší: Chytré hodinky
Když se objevily takzvané chytré hodinky, vůbec mě nenadchly. Pamatuju, s jakou úlevou jsem se zbavoval těch hloupých, když mobil začal ukazovat přesný čas.
-
Jiří Březina starší: Drobným písmem
Při nákupu potravin si často vzpomenu na rosettskou desku. To je ten slavný kus kamene, který našli napoleonští vojáci při egyptském tažení.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová
