Jiří Březina starší: Knihy, ke kterým se vracím

23. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Staré knihy, stoh starých knih na stole (ilustrační foto)

Vyrostl jsem v době před internetem, a díky tomu přečetl dost knih. Ne všechny jsem dočetl až do konce a k mnoha jiným by mě nenapadlo se vrátit. Třeba knihy Dana Browna.

Ten mě dokáže precizně vygradovaným příběhem držet v takovém napětí, že mi nezbyde, než celou tu tlustou knihu přečíst jedním dechem. Abych si ovšem na konci řekl, jaká to byla kravina.

A pak mám knihy, ke kterým se vracím. Ne kvůli příběhu, postavám nebo popisům prostředí, to všechno dávno znám. Ale kvůli pohodě, kterou mi jejich čtení opakovaně přináší.

Souvisí to nejspíš s jazykem, jakým jsou napsány, a přes jazyk i s příbuzným pohledem na svět. Číst takovou knihu je jako setkání s někým, s kým si rozumíte, nekroutíte hlavou nad jeho výroky a smějete se stejným vtipům. Ty vtipy jsou důležité, protože blízký druh humoru je pro mě asi nejčastějším důvodem, proč otvírám přečtenou knihu podruhé - anebo třeba po páté.

Namátkou pár těch opakovaně otevíraných:

Jerome Klapka Jerome - Tři muži ve člunu, Rex Stout - všechny příběhy s Nero Volfem (a že jich je), pak David Lodge - Hostující profesoři a cokoli od Wericha a Suchého.

Humor ale asi není nezbytnou podmínkou, jinak bych těžko znovu otvíral Zločin a trest od Dostojevského, tedy knihu, kde toho k smíchu moc není.

Nabízí se otázka, jestli opakované čtení stejných knih není ztrátou času, který pak chybí na čtení nových knih, anebo na cokoli jiného. Možná je. Ale vy nemáte místa, kam se rádi rozjedete znovu, i když byste mohli být někde úplně jinde?

autor: Jiří Březina starší | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související