Jiří Březina starší: Knihy, ke kterým se vracím
Vyrostl jsem v době před internetem, a díky tomu přečetl dost knih. Ne všechny jsem dočetl až do konce a k mnoha jiným by mě nenapadlo se vrátit. Třeba knihy Dana Browna.
Ten mě dokáže precizně vygradovaným příběhem držet v takovém napětí, že mi nezbyde, než celou tu tlustou knihu přečíst jedním dechem. Abych si ovšem na konci řekl, jaká to byla kravina.
A pak mám knihy, ke kterým se vracím. Ne kvůli příběhu, postavám nebo popisům prostředí, to všechno dávno znám. Ale kvůli pohodě, kterou mi jejich čtení opakovaně přináší.
Souvisí to nejspíš s jazykem, jakým jsou napsány, a přes jazyk i s příbuzným pohledem na svět. Číst takovou knihu je jako setkání s někým, s kým si rozumíte, nekroutíte hlavou nad jeho výroky a smějete se stejným vtipům. Ty vtipy jsou důležité, protože blízký druh humoru je pro mě asi nejčastějším důvodem, proč otvírám přečtenou knihu podruhé - anebo třeba po páté.
Namátkou pár těch opakovaně otevíraných:
Jerome Klapka Jerome - Tři muži ve člunu, Rex Stout - všechny příběhy s Nero Volfem (a že jich je), pak David Lodge - Hostující profesoři a cokoli od Wericha a Suchého.
Humor ale asi není nezbytnou podmínkou, jinak bych těžko znovu otvíral Zločin a trest od Dostojevského, tedy knihu, kde toho k smíchu moc není.
Nabízí se otázka, jestli opakované čtení stejných knih není ztrátou času, který pak chybí na čtení nových knih, anebo na cokoli jiného. Možná je. Ale vy nemáte místa, kam se rádi rozjedete znovu, i když byste mohli být někde úplně jinde?
Související
-
Jiří Březina starší: Pokrok zastavíš
Říká se, že pokrok nezastavíš, a opravdu na první pohled se zdá, že se všechno kolem nás neustále vyvíjí a mění k lepšímu.
-
Jiří Březina starší: O havraním letu
Jednou jsem jel do práce na kole a foukal vítr, samozřejmě proti mně. Foukalo dost. I když jsem jel po rovině, musel jsem přišlápnout, abych udržel rychlost.
-
Jiří Březina starší: Smajlíky
Jistě vám neušlo, že se nám do psané řeči vtrousily symboly, oficiálně emotikony, ale říkáme jim smajlíci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
