Jiří Březina starší: Chvála podcastu

Dialog, monolog, interview i zpravodajství, všechno je teď podcast. S podcasty se roztrhl pytel a jen těch českých jsou stovky. Možná i tenhle sloupek posloucháte v podcastové aplikaci.

Ostatně myslím, že jsou to právě tyhle aplikace, které přináší/přinášejí hlavní výhodu podcastů, tedy dostupnost. Poslouchat rozhlasové pořady ze záznamu je možné už hezkých pár let, protože většina rádií má internetový archiv. Ale každé rádio ho má jiný a to znamená hledání, někdy i povinnou registraci, úhrnem pěknou otravu.

V podcastovém balení si svoje oblíbené pořady můžu nejen poslouchat, kdy chci a kolikrát chci, ale všechny je spouštím jedním knoflíkem, až už mi je posílá kdokoli. Na kliknutí je mám před sebou, roztříděné, seřazené a čekající, až na ně budu mít čas. A když vyjde nový díl, sami mi to napíšou.

Na podcastech mě také baví, že je stačí poslouchat. Video buď chybí nebo je nepovinné, v mém případě naštěstí. Ale poslech úplně stačí. To je to, co mě vždycky bavilo na rádiu, že mě k sobě nepřitáhne jako bludička televize pohyblivými obrázky, ale nechá mě poslouchat a při tom něco dělat, třeba řídit auto.

Takže si to užívám a vzpomínám, jak lopotně by se tahle funkčnost simulovala prostředky mého mládí. Ne že by vůbec nešlo poslechnout si rozhlasový pořad někdy jindy. Ale potřebovali jste rádio, magnetofon a hlavně budík, protože rozjeté vysílání se nedalo vrátit a všechny knoflíky musely být zmáčknuté na vteřinu včas.

Znal jsem šílence, kteří si rozhlasové pořady opravdu nahrávali, třeba Silvestry, které za to někdy i stály. Jenže poslechnout si nahrávku bylo skoro stejně složité, jako ji pořídit. Museli jste najít příslušnou pásku, vytáhnout magnetofon a přetáčet. Ti pořádní přetáčeli podle počítadla, my ostatní sem a tam zkusmo. Není divu, že tahle zábava pro trpělivé nebyla moc populární.

Ale i podcasty mají svoji slabou stránku. V tom množství a při té báječné dostupnosti je to prvotřídní žrout času.

Přeji vám hezký den.