Jiří Březina mladší: Živitelka

26. srpen 2021

Rozhlasový sloupek

Jako kluk jsem jezdíval z Budějovic na prázdniny k babičce do jedné malé středočeské vesničky. Ale na konci léta se vše obrátilo, celá tahle ves se sebrala, nastoupila do speciálně vypraveného autobusu a vyrazila k nám na jih. Začala Země živitelka.

Pro mě to bylo nepochopitelné. Lidé z venkova se jeli podívat na hospodářská zvířata, která měli celý rok v kravíně za posledním stavením, nebo na zemědělské stroje, které jim jezdily doslova pod okny. Myslím si, že to byla hlavně vítaná možnost podívat se do města.

Pro nás, městské děti, byly ty traktory, kombajny a plemenní býci lákadlem. A samozřejmě stánky z různými revolučními škrabkami, hrnci, masážními strojky a kráječi.

Když o tom tak přemýšlím, na různé vychytralé obchodníčky a podvodníčky se na Živitelce dalo narazit na každém rohu. Asi zde měli dostatek obětí, lidí, kteří byli rozjitření atmosférou veletrhu, kteří nebyli zvyklí na agresivní obchodní praktiky.

Vzpomínám, když jsme na Žívu, jak jsme jí tenkrát říkali, šli se školou. Mohlo nám být tak čtrnáct. S kamarády jsme bloumali výstavištěm, když na nás z jednoho malého stánku zavolal jakýsi pán.

„Kluci, nechcete ochutnat medovinu?“

My jsme tenkrát ani nevěděli, co to ta medovina vůbec je. Ochutnat? řekli jsme si.

„Jasně.“

Pán nám nalil každému do malého plastového kalíšku. My ochutnali.

„A teď mi každý zaplaťte pět korun,“ natáhl ruku prodejce.

Byli jsme z toho tak tumpachoví, že jsme mu bez řečí zaplatili.

Užijte si Zemi živitelku, ale buďte ostražití.

autor: Jiří Březina