Ještě při ústupu v květnu 1945 zavraždili nacisté několik Jihočechů, nikdy za to nebyli potrestáni

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Odchod německých vojáků v roce 1945

V prvních květnových dnech roku 1945 už bylo jasné, že se druhá světová válka blíží ke konci. Ovšem našly se ještě nacistické jednotky, které do poslední chvíle na našem území zabíjely. I když existují důkazy, nikdy nepadl žádný trest za tyto zločiny.

Dostat se co nejrychleji do amerického zajetí a do Rakouska, to byl hlavní cíl německých jednotek ustupujících v prvních květnových dnech roku 1945 před Rudou armádou přes jižní Čechy směrem na jih a západ.

Po jedné z těchto jednotek zůstalo přes dvacet mrtvých. Jedním ze symbolů povstání na Českobudějovicku jsou Trhové Sviny, kde bylo povstání potlačeno příslušníky Waffen-SS. „Došlo tam k boji s výcvikovou jednotkou SS, která ustupovala z výcvikového prostoru u Benešova u Prahy směrem na Linec ke své kmenové jednotce,“ popisuje historik Jan Ciglbauer.

Jakmile 5. května 1945 vypuklo povstání, střetávali se ustupující nacisté s českými povstalci. „Na trase mezi Českými Budějovicemi a Novými Hrady jsem napočítal asi 21 obětí, které měla na svědomí tato konkrétní německá jednotka,“ uvádí Jan Ciglbauer.

Pouze dva povstalci padli v boji, ostatní byli zavražděni. „V boji padli sovětští zajatci, kteří byli osvobozeni začátkem května v Borovanech, přidali se k místním povstalcům a se skupinou českých revolucionářů jeli na pomoc Trhovým Svinům. 6. května ve večerních hodinách proti nim zaútočila skupina místních esesáků a sovětští vojáci, kteří kryli ústup, padli,“ vysvětluje historik.

Mezi posledními padlými byli tři němečtí představitelé města Nové Hrady. „V těchto dnech nechali strhat vlajky s hákovým křížem a vyvěsit bílé prapory. Byl to starosta města, ředitel školy a velitel hasičů. Němci šli tedy proti vlastním lidem, dva z nich oběsili z okna radnice a třetího zastřelili,“ říká Jan Ciglbauer.

Ve stejný den, 8. května 1945 zahynula také skupina pěti českých povstalců ze Soběnova na Kaplicku. „Esesáci si je vzali s sebou jako rukojmí, aby měli živé štíty, kdyby se jim cestou někdo postavil. Zavlekli je až na území Rakouska a tam je zastřelili. Jejich hrob byl nalezen až roku 1946,“ dodává historik.

Paradoxem je, že byť existují sepsané paměti jednoho ze členů této SS jednotky, nebyl nikdy nikdo za tyto válečné zločiny potrestán.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související