Jan Vaněček: Na českém jevišti

Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)
Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)
0:00
/
0:00

Nejvíce používaným zpěvným jazykem, zejména pro swingové a popové melodie,  je angličtina. Pokud chtějí čeští hitmakeři se svým songem ve světě prorazit, opatřují ho anglickým textem.

Vejvodova Škoda lásky, v angličtině s názvem Roll out the Barrels (Vyvalte sudy) se  stala  nejoblíbenější skladbou spojeneckých vojsk za druhé světové války a dodnes je populární.

U oper dominuje italština. Mozartovi to nedalo a v roce 1782 složil  původní německou operu ve snaze nahradit italské umění, považované za elitářské. Dal ji název Únos ze Serailu (Die Entführung aus dem Serail). Další jeho operní díla jsou však s italským libretem.

Stalo se zvykem, že některé opery Mozarta, Verdiho, Pucciniho a dalších zahraničních komponistů jsou v našich divadlech uváděné v originále, přestože existuje jejich české libreto. Nad jevištěm běží titulkovací zařízení pro překlad, Jihočeské divadlo nevyjímaje.

Známá operní režisérka Inge Švandová, která působila v Jihočeském divadle, se k tomu vyjádřila takto: „Zhlédla jsem kdysi v německé televizi provedení Janáčkovy opery Její pastorkyňa ve Stockholmu. Pěvci se bezúspěšně potýkali s moravsko-slováckým nářečím. Výsledkem byl směšný paskvil v jinak zajímavé inscenaci. Požadavek zpěvu v originále jako by popíral, že opera je hudebně dramatické dílo, má své myšlenky a  ty by měly být pro diváka sdělné a  srozumitelné.  Proto by se mělo na českém operním jevišti zpívat česky.“

A já dodám, že divák nechodí do divadla kvůli čtení,  ale aby slyšel, rozuměl ději a viděl.  V koncertním  provedení árií mi zpěv v originále nevadí.

Spustit audio
autor: Jan Vaněček|zdroj: Český rozhlas