Jan Vaněček: Klára a starobinec
O pobytu Járy Cimrmana ve Frymburku se Klára domákla v tamní hospodě, když tudy projížděla na velocipédu a zašla si na pivo. Zaujalo ji, že se zde kdysi nacházel starobinec, v němž se génius zotavoval na podzim po letní zlomenině malíčku na noze v doprovodu od jara neléčeného kašle, aby tam přečkal zimu.
Kláru zajímalo, zda Cimrmana ten pobyt inspiroval. Prý se zachoval zápis přednášek, jež ve starobinci přednesl. Známá je například Co nám nesete, snad ne neštěstí do domu?
Potlesku se mu dostalo i za recitaci celovečerní básně Stáří není pro zbabělce. Přítomní si druhého dne pochvalovali, že se jim při tom básnění dobře usínalo, a žádali, aby recitoval každý večer.
Jeden z pamětníků se po třetím pivě rozpovídal, že Cimrmanův spolubydlící v ratejně si v zimě sobecky přendal postel k uhelným kamnům s horním přikládáním. Cimrman podal stížnost, neboť musel přečkat zimu na posteli v koutě a v zimáku. Ale neuspěl.
Prozatímní ředitel starobince, který tu prozatímně šéfoval už třicet let, mu z očí do očí sdělil, že frymburskou zásadou platnou pro zdejší mlýn i starobinec, je, kdo dřív přijde, ten dřív mele.
„A co na to Cimrman?“ vypadlo z Kláry. Prý pravil: „Kašlu vám na takovou radu, pane prozatímní, máte tu pěknej binec, a těch protivnejch much. A už se nerozčiloval a šel vynalézat propisovací tužku.“
Kláru napadlo, že to byl pobyt v tomto starobinci, který Cimrmana inspiroval ke zkomponování operety Binec ve starobinci. Nepsal ji perem, jako dosud svá díla, ale už svou propiskou. Ta se však na rozdíl od té operety nedochovala, jak se Kláře podařilo vypátrat. Ví se pouze, že ji bůhvíkde zapomněl. Ve Frymburku však ne.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
