Ján Sliacky: Mraky
Cumulus humilis, Cumulus mediocris, Cumulus Fractus, Víte, co znamenají, co pojmenovávají ta slova, ty názvy?
Před několika dny jsem takhle v práci vykouknul z okna. A spontánně komentoval dění na obloze. Dokonce jsem se podle typu oblaků pokusil o předpověď.
Kolegyně na mě nedůvěřivě pohlédla a zeptala se mě: A to se jako podle mraků pozná, jak bude?
„Jasně, že se podle mraků pozná, jak bude. Z čeho asi tak prší…?“ – odpověděl jsem. Ale nemyslím, že bych ji přesvědčil.
Časy, kdy pračlověk ráno vylezl z jeskyně, vzhlédl k obloze, a podle toho, co na ní uviděl, se zařídil, protože poznal, co ho čeká, jsou nenávratně pryč. I když pohledem na oblohu se správný sedlák řídil ještě relativně nedávno.
Ne, nebojte se, nemíním vás po ránu trápit naváděním na učení se latinských názvů mraků, které jsem jmenoval v úvodu tohoto sloupku. Ani nechci, aby vás bolelo za krkem od onoho vzhlížení k nebesům jako neandrtálce. Klidně k tématu přistupte jako Petr, můj třeboňský známý z kavárny v Masných krámech. Poté, co jsem mu dal takovéto meteorologické školení, upřímně se rozesmál: Víš co, já si jdu dát cumulus fernetus!
Jo, ale abych nezapomněl, třeba ten cumulus humilis, česky - nízká kupa, to je takový ten mráček vypadající jako malý plochý beránek. Říká se mu obláček pěkného počasí. Takže, Péťo, uvidíme ho dnes na obloze?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
