Jan Flaška: Ochranný faktor Asfalt

V uzoučkých starobylých uličkách byly rozesety zahrádky restaurací a vináren, které přímo vybízely k tomu, abyste se v nich posadili ke stolu, objednali si koktejl za cenu letenky a společně s ostatními turisty pak hodinu obdivovali výhled na popelnici a hydrant u protější zdi.

Ale člověk nejezdí na dovolenou koukat na hydrant, jezdí tam k moři. V naší rodině jsem jediný, kdo  má fototyp 1, který dermatologové definují jako „nikdy se neopálí, vždycky se spálí“. Mořská pláž tedy není můj přirozený biotop; těmi jsou postel a kavárna. Ačkoli jsem se poctivě namazal krémem silným jak asfalt, hned první večer jsem vypadal jako lidský humr. Byl jsem tak rudý, že nešlo poznat, kde mi končí stehno a kde už začínají trenýrky.

Dceru zase přivádělo k šílenství, že moře je slané a vysouší jí  pokožku a vlasy. Naštěstí aspoň vypadalo báječně na Instagramu, zvlášť v kombinaci se západem slunce a zasněným pohledem.

Syn letos viděl moře poprvé. Když stanul tváří v tvář nekonečným masám vodního živlu, na pár vteřin úplně oněměl, a pak, s očima doširoka otevřenýma, nám začal sdělovat novinky o slevách v Robloxu a skvělých nových itemech ve Fortnitu a v Brawl Stars.

Nechtěli jsme strávit celou dovolenou na pláži, a tak se žena co chvíli pohroužila do map v měřítku 1 : 2 000 000 a z maličkých abstraktních symbolů se snažila uhodnout, jak moc tam bude hezky. Ukázalo se ale, že z map nelze vyčíst, že ať už vyrazíme kamkoli, bude tam 35 stupňů ve stínu.

Nakonec si z naší dovolené každý odnesl to, co chtěl: dcera desítky fotek, na kterých žije mnohem lepší život, než je ten náš; syn vyšší level ve Fortnitu; žena spoustu plánů na výlety, až nebude tak vedro; no a já kůži, kterou můžu ukazovat jako odstrašující příklad studentům dermatologie. A vlastně to bylo skvělé. Vždyť o dovolené stejně nejde o nic jiného, než abyste se domů vrátili tak unavení, že se těšíte do práce.