Jan Cempírek: Zajdi na pikador

Nejprve si představte hypotetickou situaci – jste mimobudějovický občan a míjíte na ulici kamaráda, který shodou okolnosti vlastní v Českých Budějovicích stánek s rychlým občerstvením. A on v letu vykřikne: Zajdi na pikador!

Zatímco Budějčákovi to přijde jako naprosto přátelské a milé sdělení, vy, coby neznalý přespolní se nejspíše orosíte hrůzou. A v hlavě se vám začnou rojit otázky. Jakou strašlivou kletbou jsem byl právě uhranut?

Zajdi na pikador! Proč mám bídně zhynout na jakousi záhadnou chorobu? To je nějaká místní černá magie? Kýho ďasa, co to mělo znamenat? Jako cizinec v jihočeské metropoli to zkrátka nedokážete rozšifrovat. Ale od toho jsem zde já a rozhlasová hodina budějčtiny. 

Ta je želbohu limitována časem, proto s dovolením nejprve stručně provedu výklad slova pikador, což je v budějčtině prachobyčejný párek v rohlíku.

A hned pak vaši ctěnou pozornost plně obrátím ke slovesu zajdi. To je totiž vážně interesantní slovíčko! V budějické mluvě vyjadřuje pobídku: „přijď na návštěvu, zastav se na pokec“ a podobně, a což je nejzajímavější, Budějčáci absolutně netuší, že nikde jinde v republice se takto nepoužívá.

Jakože fakt nikde! Proto pokud slyší výraz zajdi člověk odjinud, musí si ho zcela logicky vyložit v jeho původním slova smyslu, totiž chcípni, pojdi, natáhni brka… apod.

Už tedy chápete, že zvoláním zajdi na pikador uvedete návštěvníka do tísnivého transu, a nikoliv do stavu gastronomických představ? Proto pozor, milí Budějčáci. Dejte si na to slůvko při komunikaci s přespolními pozor. Používáme ho často.

Tím končí dnešní hodina budějčtiny. Pokud se vám líbila a budete chtít, milí posluchači, další lekce, víte, kde mě najdete. V Masnejch. Zajděte.