Jan Cempírek: Vivat narozeniny!

Dobře to moji rodičové zařídili! Totiž - narodit se právě koncem června s sebou přináší samé bonusy. Už jako dítě jsem si třeba liboval, jak mám krásně rozloženou dárečkovou sezónu: Ježíšek se pochlapil v prosinci a narozeninoví gratulanti přesně po půl roce. Paráda, no ne?

Dále: mé narozeniny vždy oznamovaly, že končí školní rok a doba nejkrásnější, prázdninová, jest skutečně již za dveřmi! Krása!

A pokračuji: v časech puberty jsem seznal, že touto dobou je snadné zvát dívky na první schůzku. Děvčata již získala v jarním slunéčku mírně opálenou kůži a nestyděla se tak jít s tou kůží na trh, respektive na rande, které jsem mohl iniciovat právě s odvoláním se na svůj narozeninový den.

Po získání plnoletosti jsem tento termín věnoval již převážně kolektivu, neboť narozeniny byly přirozenou záminkou k tomu, abych vytáhl kumpány na pívo do nějaké prima letní zahrádky a že se nás sešlo!

Zkrátka a dobře, mít narozeniny koncem června byla vždy paráda a radost. Ani v pozdějších letech neztrácí narozeninové datum nic ze své přitažlivosti. Letní zahrádky jsem nahradil… ano, zase letními zahrádkami nebo grilovačkou nebo hezkým výletem.

Termín svých narozenin bych tak nevyměnil ani za nic. Jediný den, který mi přijde o kratičký, opravdu ale jen o kraťoulinký narozeninový vousek více zajímavý než ten můj červnový, je snad: 29. únor. To je zajímavé datum. Ale únor. Hmm. Chybí tam ty letní zahrádky, vlastně.

Proto jsem s dnešním dnem i nadále maximálně spokojený. A nejsem sám. Jako skvělý narozeninový ho doporučuje každý jeden ze tří set šedesáti pěti oslavenců. Ať žijem!