Jádro Boubínského pralesa se dochovalo ve své panenské podobě díky schwarzenberskému lesmistrovi Josefu Johnovi

28. květen 2024

Málokterý Jihočech se může pyšnit tím, že by měl v kraji hned tři pamětní desky a jeden památník. Schwarzenberský lesmistr Josef John mezi tyto osoby patří, a bezpochyby právem.

Narodil se 17. srpna 1802 v Petrově Dvoře u Netolic do rodiny nemajetného řezače slámy. Poté, co vychodil hlavní školu, vstoupil ve čtrnácti letech do služeb Schwarzenbergů. Po působení v Netolicích, Českém Krumlově a rakouské Kremži nakonec v roce 1838 zakotvil u lesního úřadu ve Vimperku, kde byl později jmenován lesmistrem.

Jak uvedl ve svém drobném spisku, šumavské pralesy, v nichž měl možnost pohybovat se od mládí, si získaly jeho srdce. Postupující těžba v nedotčené přírodě Boubínského pralesa Johna přiměla, aby v roce 1858 přemluvil majitele panství Jana ze Schwarzenbergu k vyjmutí tohoto šumavského pomezního hvozdu z těžby a jeho zachování coby přírodní památky.

Díky Josefu Johnovi se tak jádro Boubínského pralesa dodnes dochovalo ve své panenské podobě. Jeho přičiněním vznikla také hustá síť silnic na úbočí Boubína včetně Lukenské cesty, která nahradila původní kostrbatou pašeráckou stezku.

Josef John zemřel 24. ledna 1871 krátce po odchodu do penze a pohřben byl v rodinném hrobě na vimperském hřbitově.

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Tomáš Hunčovský.

autor: Zdeněk Zajíček | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související