Ivan Mls: Tlusťoch

Jako obvykle jsem v obchodě hmátl po velikosti „L“, která mi v devadesáti devíti procentech případů stačí, ale jaksi jsem se nevešel. Zkrátím to – dostal jsem se až k rozměru „XXXL“, teprve ten mi byl dobře. Budu s tím muset něco dělat.

Navíc jsem se po dovolené i nějak vytáhnul – ve výprodeji jsem nadšeně hmátl po pěkných džínách opravdu za hubičku. Dokonce měli i moji velikost 34 na 32 – první číslo udává obvod pasu, druhé délku nohavic – v palcích, tuším. V pase mi kalhoty sice seděly, ale dole končily ve výšce lidově označované za čekání velké vody. Fakt divné.

Běžně mi přece tyhle míry sedí jako ulité. Když jsem s oním XXXL tričkem dorazil domů s hlavou plnou chmurných myšlenek o dietách, cvičení a odříkání, spadl mi kámen ze srdce. Porovnal jsem tohle „3 iks el“ tričko s těmi „elkovými“ ve skříni a zjistil, že je s nimi rozměrově totožné. Takže sláva, náhlá obezita se nekoná.

Prostě jen někdo v Asii, nebo kde se ta trička vlastně šijí, udělal chybu. Anebo byl lehce kreativní. Jako jsou ostatně i výrobci bot sídlící tamtéž – už dávno totiž považuji jejich číslování tak trochu za loterii – evropské, americké i britské číslování bot pro mě vlastně nemá žádnou informační hodnotu – jednou se vejdu do třiačtyřicítek, takže si připadám jak Popelka, jindy jsem rád, že se nasoukám do sedmačtyřicítek.

Dělají mi to určitě naschvál – než se člověk při zkoušení strefí do té správné velikosti, stráví v prodejně vždycky mnohem víc času, než původně plánoval.