Ivan Mls: Dým u oběda
Také si v létě rádi posedíte někde na předzahrádce u něčeho dobrého nebo něčeho tekutého? Určitě ano. Nejsem výjimkou, i když se často před usednutím za stůl chovám tak trochu jako indiánský zvěd, popřípadě jako Sherlock Holmes.
To když pečlivě rekognoskuji, z jakého směru v daném místě vane vítr, a zkoumám, co mají ostatní hosté před sebou položené na stolech. Z vyhodnocení získaných poznatků pak volím, kam si sednu, popřípadě, zda rovnou nepůjdu dovnitř, byť by mě čerstvé povětří tolik lákalo.
Ale nechci riskovat, že budu okouřen, očouzen, odýmen, prostě obtěžován kuřáky sedícími venku, kteří svými tabákovými produkty ozvláštňují místní ovzduší.
Řeknete si – no bóže, to bude nějakej fajnovka – vždyť přece venku se ten dým hned rozptýlí, a když tak, vždycky jde sednout si proti větru, aby letní větřík hnal dým ode mne, nikoli ke mně.
Když to jde, pochopitelně tak činím a vlastně mi v tomto případě kuřáci na předzahrádce vůbec nevadí. Horší je, když už člověk pěkně sedí, zrovna konzumuje oběd, takže prchnout nelze a na návětrné straně se usadí host holdující tabáku.
Zrovna nedávno mě to potkalo, právě když se mi už sbíhaly sliny na borůvkové knedlíky. S tím tabákovým odérem odvedle to fakt nebyl žádný gastronomický zážitek a dotyčného moje mrmlání o nějaké ohleduplnosti alespoň v čase obědů vůbec nezajímalo.
Ale nezatrpkl jsem. Jen počkej, řekl jsem si. Však zase přijde zima a zatímco já si budu v teplíčku restaurace pochutnávat na svém obědě, ty budeš muset se svou vášní hezky ven na mráz.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
