Ivan Mls: Doba varovací
Taky jste zaregistrovali, že žijeme v době varovací? Pořád nás někdo před něčím varuje. Teď v létě tak přicházejí varování, že bude horko a sluneční svit bude velmi intenzivní, což je v tomto období informace jistě překvapivá, popřípadě, že bude hodně deštivo.
Což je informace, která se hodí, protože není třeba zalévat zahrádku. Pokud nás tedy nepropláchne nějaký přívalový déšť. V tomhle případě sice můžeme varování vyslechnout, ale nenaděláme s tím stejně nic.
Jenže ona varování prorůstají do všech sfér. Když jsem byl malý, měli jsme doma jediné varování: Malý plechový štítek v koupelně s cizojazyčným nápisem: „Nepoužívajtě elektrické spotřebiče vo vani. Siahať na ně z vaně je tiež životu nebezpečné.“
Dneska? Když si koupíte něco zabalené v igelitovém pytlíku, můžete na něm najít nápis, že byste si ho neměli natahovat na hlavu, protože byste se mohli udusit. Pro jistotu je to třeba i anglicky.
Spousta výrobků obsahuje malé části, které byste mohli spolknout, máte hlídat děti, aby vám nepojídaly prací gely, ostří pily zase může být ostré… Mnozí asi předpokládají, že průměrná lidská inteligence je na úrovni vypluté automatické pračky, a tak je třeba přidat důrazné varování.
Nemohu se zbavit pocitu, že čím víc varování, tím méně působí. Řekněte sami – kdyby člověk bral vážně varování třeba na příbalových letácích k lékům, asi by v životě žádnou pilulku nestrčil do úst, jak by ho vyděsily možné komplikace.
A kdyby varování opravdu fungovala, už dávno by v tomhle státě nebyl jediný kuřák, jak jsou varování na krabičkách cigaret hnusná. Místo toho jsem ale v trafice už párkrát zažil, jak zákazník odmítl škatulku s rakovinou plic, že by raději tu s impotencí nebo s ucpanými tepnami.
I když alespoň já mám minimálně jedno varování hluboko vryté pod kůží a bez výhrady je respektuji: Díky kreslenému seriálu Rychlé šípy už od dětství vím, že nemám pít na ovoce. Mohl bych totiž dopadnout jako Jindra Hojer s velkým břichabolem, čehož se velmi rád vyvaruji.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
